Our Circus [NEDOKONČENÉ]

#16

Sayu se prohraboval ranní poštou, jak to dělával pokaždé. Většinou nacházel jen poplatky za pronájem pozemku, nebo otravné dopisy fanynek, které se, bohužel, nějak dozvěděli jejich adresu.
Dnes však na Sayua čekalo překvapení, v podobě čistě bílé obálky, nadepsané úhledným rukopisem.
Zaujatě jí otevřel, s myšlenkou na reklamy na lepší trávník.
Málem se zadusil černým kafem, když přelétal řádky očima.
„ Tam tohle jsem nečekal.." zasmál se pro sebe.
............................

Vstávání a snídaně by se mohly korunovat na nejchaotičtější etapu dne. Tedy kromě dnů kdy se rozhodli víc jak 2 chlapci koupat. To nastávala vražedná sezóna, kdy se hlavním úlovkem stal klíč od koupelny.
Všichni znali, nebo byli poučeni, o dávném zvyku snídat spolu. Dřív, když jich bylo ještě málo, se sešli u někoho v maringotce. To však při nečekaném vzrůstu počtu nebylo možné. Proto byli ranní ptáčata i nehorázní povaleči nuceni dotáhnout svá líná těla až do cirkusového stanu.
Jako první na nohou byl většinou Tooru, který obětavě přichystal pro první příchozí kafe.
Sayu si obvykle chvíli poležel než vstal, ale i tak byl vždy Tooruovým jediným společníkem u ranního jídla.
Další byl Kazumi, který vždy přicházel se svým milovaným hadem v náručí. Jeho krmení naštěstí všechny ušetřil.
Yanashi se Zenem přicházeli průběžně, někdy doprovázeni ospale vypadajícím Yumim.
Honako se svým bratrem přicházeli jako jedni z posledních. Izuru sebou čas od času nosíval vycpaného jednorožce, kterého si držel pevně k tělu. To od doby, kdy mu ho Yanashi s Yumim nehorázně ukradli.
O post nejdelšího spáče soupeřili Yugi s Akisem, pro které musel vždy někdo dojít, aby mohla společná snídaně začít.
Tak tomu bylo i dnes.
Jídla na přineseném stole se válelo hodně, hlavně díky tučným financím z cirkusu.
Netřeba připomínat Akiseho, který se ládoval vším sladkým, co mu přišlo pod ruku.
Yugiho ranní tradice byla nalít se litry kafe a vrazit si sluchátka do uší, aby nemusel poslouchat otravné hlasy ostatních. Hlavně Honako mu začínal lést na nervy, kvůli jeho až moc hlasitému projevu.
Sayu si párkrát odkašlal, aby přilákal pozornost ostatních. K jeho smůle ho nikdo kromě Toorua nevnímal. Sayu se ještě mnohokrát pokoušel své přátele umlčet, ale nic nepomáhalo.
Až když Tooru bouchl do stolu, že se málem Yumimu vylilo kakao na Izuruova jednorožce, tak všichni do jednoho upřeli své pohledy na ty dva.
„ Mám pro vás novinku." prohlásil Sayu.
Yugi si se zájmem vyndal sluchátka z uší.
„ Dobrou nebo špatnou novinku?" vyhrkl hned Honako.
„ To ani nedává smysl, idiot." rýpl si hned Yanashi.
„ Buď ticho, mně to smysl dává!" ohradil se Honako.
„ ŘekniŘekniŘekni!" skandoval Yumi.
Zen si zadumaně usrkl ze svého čaje a Yugi si vrazil sluchátka zpět na svá místa.
„ Kdybyste byli na chvíli ticho, tak by vám to možná Sayu řekl." ozval se z ničeho nic Izuru.
Všichni se na něj během vteřiny otočili.
„N-nedívejte se tak na mě.." schoval si již zmíněný chlapec hlavu do jednorožčí hřívy.
„ Izu-Chan má pravdu." pokýval hlavou Sayu. „ Tak, teď když už je konečně ticho, bych rád pokračoval. Dnes ráno mi přišel dopis-"
„ Dopis?" zajímal se hned Yumi.
„ Tady někdo umí krásně opakovat~" ušklíbl se Yanashi, čímž vyvolal hádku mezi ním a svým přítelem.
Akisemu mezi tím spadla karamelka na zem. Pokusil se jí sebrat, aniž by se musel zvedat, protože chůze je pro zbabělce. Když ukořistil svou ztracenou sladkost, chtěl se vrátit do původní pozice. No, cestou se pěkně bouchnul do hlavy. Hlasitě vyjekl a dramaticky začal skuhrat jak moc to bolí. Když se ho ani po chvíli nikdo nezeptal jestli je v pořádku, svůj hlas přirozeně zvýšil.
„ Můžete být ticho?" zavolal Zen. Sayua trochu urazilo, že jeho všichni hned poslechli.
„Ehm.." odkašlal si Sayu, vidíc příležitost pokračovat. „ V dopise nám jedna televizní společnost, buď ticho Yumi, já vidím jak se nadechuješ, nabídla, Akise sakra poslouchej mě! Nebudu se opakovat. Ehm.. Že s námi natočí rozhovor. Zítra chtějí znát mou odpověď."
„ Říkals něco?" pauznul si Yugi hudbu, znepokojen až podezřele dlouhým tichem.
„ MY BUDEME V TELEVIZI!!" zakřičelo několik lidí najednou.
„ Nikam nejedu." prohlásil úzkostlivě Kazumi.
„ Souhlasím s haďákem." přidal se Yugi.
Yanashi by k tomu dodal nějakou perverzní poznámku, ale byl moc zaneprázdněný dáváním informací na instagram.
„ Onii-chan... Nikam se mi nechce.." zatahal Izuru Honaka za rukáv.
„ Neboj, když nechceš, tak nikam nemusíš.. Že Sayu?!" poslední větu pronesl trochu víc agresivněji.
„ No, popravdě.. Chtějí nás tam všechny. Takže bych byl rád, kdybyste se nějak kultivovaně dohodli."
To by od nich ale chtěl Sayu moc. Ani ne o sekundu později se začali všichni hádat a pokřikovat po sobě své názory.
Kazumi si radši zalezl pod stůl, zatímco Zen si dál usrkával svůj čaj, zakotvujíc pohledem na Yumim.
Tooru se je pokoušel umlčet, no zkuste utišit 7 chlapců, z jedněchž byl Honako, který uměl dokonale křičet.
Sayu tak nějak teatrálně praštil hlavou o stůl, kde i zůstal. Tooru ho jenom pohladil po zádech, jako podporu.
...............................

Možná mi nebudete věřit, ale naši hoši se vážně dohodli. No dohodli..
Nejdřív se hlasovalo, kdy většina hlasů byla nikam nechodit. To se do toho ale vložil Yanashi, který prostě musel být v televizi. V tu chvíli byly hlasy tak nějak vyrovnané. Nakonec byla jedna strana utlačena za pomocí výhružek či úplatků.
Verdikt zněl jasně.
Jede se dělat talkshow!
...............................

Pokračování dopíšu zítra :Dd
Tsukiyama_fan
Charlotte2431