Our Circus [NEDOKONČENÉ]

1#

Bílé auto si razilo cestu skrz dálnici. Bílé auto, říkáte si? Kde je cirkus?
No, jsme v 21. století, neočekávejte žádné vrtošivé kočáry, povozy ani maringotky. To poslední nahradily obytné vozy, které na dálnici nepustili.
V autě sedělo sedm chlapců. No, za ty chlapce by vás nejméně dva prošpikovali pohledem.
Sayuri samozřejmě řídil, jak již bylo zvykem. Nikdo kromě něj neměl řidičák. Vedle něj seděl Akise, který si místo vepředu vybojoval v mocné hře zvané "Kámen nůžky papír". Proč tak tvrdá hra, ptáte se? Akise miloval ten výhled, který mu poskytlo jen místo vpředu. A rád měnil stanice na rádiu, ale to je vedlejší..
O tři místa veprostřed se dělili Yugi, Tooru a Yanashi. Všichni tři v maximální vzdálenosti od sebe. Yugi se div nenalepil na okénko.
V posledních zadních místech seděli Kazuma s Yumim.
Každý trávil své volné chvíle v autě jinak. Byli zvyklí se během měsíce přesouvat z místa na místo, podle toho jak byli žádaní. Někdy bylo potřeba jet i tři dny, no a tři dny v malém prostoru, s minimálním místem na uvelebení, vás s člověkem buď sblíží, nebo vám přívodí agresivní myšlenky, jak ho prohodit okénkem.
Yugi většinou spal, proklínal ty co se opovážili krást mu vzduch, nebo kopal Sayuovy do sedadla.
Kazuma si k sobě vždy natěsnal Kima, nebo si vypůjčil Felixe, a celou cestu se s nimi mazlil.
Sayu očividně vždy řídil, jeho jedinou zábavou bylo sledování nehnoucí se zácpy na silnici, nebo poslouchat záživné instantní hádky mezi chlapci.
Akise zvědavě zíral na venkovní dění, vždy všechny hlasitě upozornil na blížícího se psa, nebo zajímavě vypadající mrak.
Yumi většinou na někom ležel, nebo poslouchal písničky ve sluchátkách. Když vyjížděli obzvlášť ráno, opřel si otráveně hlavu o okénko, a přemítal o životě.
Yanashi si užíval data na svém telefonu, postujíc fotky na Instagram.
Toruu si většinou četl, nebo spal.

„ Už tam budemeee?" vyhoupl se do sedu Yumi.
„ Doufám že ano.." povzdechl si Tooru.
„ Už jenom-" začal Sayu, ale byl přerušen Akisem.
„ Hele holub! Sayu přejeď ho!"
„ Já chci umřít.." zamumlal Yugi, otvírajíc si okénko. Bylo léto, venku mohlo být tak 30°.
„ Co jsi chtěl říct?" vybídl Saye Yanashi.
„ Zhruba za hodinu bychom tam měli být." pousmál se Sayu, vidíc v zrcátku různě se křivící obličeje.
Jediný Kazumi se usmíval na Kima, plazícího se mu po ramenou.
„ Umírám horkem." stěžoval se Yumi.
„ To bude že mě." prohodil jako by nic Yanashi.
„ Mám hlad." zakňoural Akise. Nikdo mu ale nevěnoval pozornost, takže se naštvaně otočil, podepřel si hlavu a dělal že je uražený.
„ Ve městě kde budeme vystupovat, je dozajista cukrárna." položil mu Sayu povzbudivě ruku na rameno, když čekali u semaforu.
Akisemu se rozsvítil oči, z představy sladkostí. Narovnal se, a pustil se do nové hry, počítání lidí s duhovými věcmi.
Toruu znuděně zaklapl knížku. Dočetl jí. Hodiny na radnici, vedle které právě projížděli, ukazovaly něco po dvanácté odpoledne.
Do večera se stěhováky vystaví cirkus, a od zítra vystupují. Byli sice ještě daleko od jejich města, ale už teď mohl vidět visící plakáty upozorňující na jejich příchod. Vzedmula se v něm pýcha, jako vždy, když viděl svou tvorbu.
.........................................

„ Probuďte někdo spáče, já jdu zařídit výstavbu." vystoupil z auta Sayu, zanechávajíc za sebou rozkazy.
Kazuma jemně poklepal na Yumiho rameno, no nic se nestalo.
„ Yumi vstávej." řekl tiše, tentokrát s jeho ramenem zatřásl.
Dostalo se mu jen podrážděného povzdechu.
„ Takhle ho neprobudíš." vynadal mu Yugi. Vtěsnal se mezi sedačky, aby byl co nejblíž Yumimu, a dvakrát ho propleskl po tváři.
Ten se hned vymrštil do sedu, připraven bránit své dávno ztracené panenství.
Cestou zpět Yugi "omylem" přemístil své koleno na Toruuovo stehno, samozřejmě proto, aby ho probudil. To také s heknutím udělal.
„ Růženky probuzeny!" zavolal radostně Akise, vystupujíc z auta na čerstvý vzduch.

Kratší kapitola je za námi~
Tsukiyama_fan
Kawaii_Sadist_