Our Circus [NEDOKONČENÉ]

10#

Yumi se se sténáním probudil. Proč ho tak bolí hlava, a co je důležitější, proč leží u Sayua v maringotce a na zátylku cítí Yanashiho oddechování, jak nejspíš ještě spí?! Vymrštil se do sedu a slabě vykřikl. Yanashi, ještě spící, přesunul svou ruku kolem jeho pasu, čímž značně červenajícímu se Yumimu znemožnil jakýkoli pohyb a trochu si ho přitáhl k sobě. Yumi trochu sykl. Vinou byla Yanashiho ruka, až příliš blízko Yumiho rozkroku.
Nebohý Yumi, rudý po celém obličeji, se snažil ruku odsunout, čímž si, chudáček, způsobil menší erekci.
Doteky na jeho ruce Yanashiho vzbudily, Yumi to však nezaregistroval a tak modrovlásek pouze pozoroval s mírnou škodolibostí, jak se Yumi snaží zbavit jeho ruky.
Naštěstí (nebo naneštěstí) hnědovlásek mimoděk poněkud silněji stiskl Yanashiho citlivé místo na ruce, což mělo za následek modrovláskovo slabé syknutí. Bylo to tiché, ne však tolik na to, aby to Yumi neslyšel a Yanashiho ruku nepustil.

Yumi se na Yanashiho ublíženě podíval a pronesl uraženě,
,, Mohl bys ze mě tu ruku sundat, " řekl a obrátil svou hlavu k Yanashimu.
Ten se usmál.
,, Co když se mi nechce? ~" odpověděl škodolibě.
,, Notak, Yanashi, nech ho, " nadskočil Yumi, když uslyšel Sayův pobavený hlas. Rozhlédl se po místnosti a spatřil Sayuriho, sedícího na zemi v tureckém sedu a pobaveně sledujícího tuhle malou show, jež se mu nabízela přímo před očima.

Yanashi si povzdechl, sundal svou ruku z nebohého Yumiho a vyhoupl se do stoje, přičemž zjistil, že má celkem viditelné kousance na ruce.
Sykl a chytil se za hlavu; kocovina dorazila i s posily.
Prohlédl si svou ruku. Přešel k Sayovi a zařval celkem naštvaně.
,, Kdo z vás se mi opovážil zničit mi pleť?!!! "
Z rohu místnosti se ozvalo syknutí,
,, Ne tak nahlas... "
Byl to Akise, který to v noci, zdá se, opravdu přehnal. Seděl v rohu jako hromádka neštěstí a držel se za hlavu.
,, Včera jsem se naučil dvě věci; první je, že sladkosti a a alkohol se k sobě moc chuťově nehodí. Ta druhá je, že se nikdy nesmí věřit tomu, když ti řekne, že vodka je kouzelný nápoj, co tě přenese do světa kouzel. "

Po několika hodinách se konečně Sayurimu povedlo dovolat se starostovi obce a domluvit s ním zrušení dnešní představení. Samozřejmě se nezmínil o pravém důvodu proč se představení ruší, přece si nezničí pověst...
,, To zas bude řečí, " neodpustil si kyselou poznámku Yugi. Po Tooruově naléhavém pohledu však malý pesimista zmlkl a odebral se k sobě do maringotky, kde si nejspíš šil. Šití na něj působilo až anitstesově, takže kdykoli měl špatnou náladu (což se, přiznejme si nestávalo zřídka), zalezl si k sobě a šil.

Kazumi se chystal volno využít aktivněji. Měl v plánu trochu se poptat po domácích mazlíčcích a zaskočit se optat i do Zoo, do kterého se mu přeci jen chtělo víc. Introvert jeden stydlivej. *mrk mrk*

Tooru měl v plánu si číst, ale (jak po už první stránce zjistil) včera to s pitím opravdu přehnal, hlava ho bolela tak moc, že nebyl schopen číst. Za normálních okolností by uprosil Sayua nebo Kazumiho, aby mu četli, ale Sayu na tom byl ještě hůř než on, co se bolesti hlavy týče a Kazumi chtěl jít obstarat zvířata.
Tooru se tedy chopil mobilu a sluchátek, zapnul si Mozarta, lehl si na postel a po důkladném zkoumání, která poloha je nejlepší k poslouchání klasicismu a zároveň spánku, a jejím následným nalezením se přikryl dekou a odevzdal se do rukou magického snění, které přecházelo do spánku. Samozřejmě s Felixem na klíně, bez onoho kocoura by to nebylo pravé relaxování.

Akise pravděpodobně právě vyjídal své, stále hojně plné, zásoby sladkostí a koukal se na film, který si stáhl do mobilu.

Sayuri, jelikož měl asi největší kocovinu z té jejich sedmičlenné party, pouze ležel na u sebe na pohovce a přemýšlel. Není mi známo o čem, ale myslím, že přibližně o takových věcech, jako je například smrtelnost chrousta.

Yumi měl v plánu jít ven, a jelikož už se trochu stmívalo, usoudil, že je ta správná doba pro pozdní procházku městem. Pro jistotu si vzal baterku. Uvažoval i nad bundou, jakmile však zkontroloval venkovní teplotu a odhadl ji na dalších pár hodin, tuto myšlenku zavrhl.
Vykročil tedy do ulic. Tehdy ještě tento mladík nevěděl, co ho čeká...

,, Neslýchané! " zakřičel Yanashi.
,, To je neslýchané! Není možné, aby v mém šatníku chyběla černá košile! Jak se to jen mohlo stát... , " křičel rozhořčeně modrovlásek.
,, Nu což, stejně jsem chtěl jít do města... , " povzdychl si a shodil ze sebe onu červenou kostkovanou košili. Otevřel skříň a vytáhl stejnou, jakou si právě sundal, jen tato byla vyžehlená. Pro Yanashiho bylo nemyslitelné, aby někam šel v pomačkané košili.
Oblékl se a (jak již bylo jeho zvykem) nechal si rozepnuté dva vrchní knoflíky na jeho, teď už perfektní, košili.
,, Tak... To by bylo, " řekl si pro sebe, když se zkontroloval v zrcadle.
,, Nuže, pane Yanashi, " oslovil sám sebe, ,, Kam dnes půjdete? Do baru? Nebo se  budete jen procházet po městě a 'lovit'? " zeptal se svého odrazu v zrcadle.
Navíc, ještě bych si víc zhoršil onu nepříjemnou kocovinu... , řekl si sám pro sebe.
,, Rozhodnuto tedy! Jde se do ulic! " zakřičel mírně modrovlásek. To vše k velké slávě dvou malých pavouků v rohu stropu, svému odrazu v zrcadle, vlažnému večernímu vzduchu a malé myšky, již přivábil sýr, nastražený v pastičce, protože Felix tu často nebyl.

Yumi POV.
Tedy, moc klidné město to není... Všude ruch, auta, křiklavě svítící výlohy obchodů... A těch lidí!
Rozhlížím se, jestli někde neuvidím... Ha! Támhle je! Ulička k parku! Je sice trochu temná... Ale přece nejsem malý děcko! Vejdu tedy do ní... Odsud se zdá ještě delší... No, aspoň bude delší dobu klid.
,, Copak tu děláš, Kittie? ~" ozvalo se od někud.
Já ten hlas znám, to je-
,, Dlouho jsme se neviděli, co?" osoba ke mně dokráčela s já začal ve strachu ustupovat do zadu.
Byl to Seiji, jeden z mých častých "zákazníků".
,, Co tu chceš? " odpověděl jsem. Snažil jsem se, aby to vyznělo se značným nezájmem, ale hlas se mi trochu chvěl.
,, Copak to není zřejmé? " zasmál se škodolibě a přirazil mě ke zdi.
,, Chci tebe, Kittie~" zašeptal mi do ucha.
Snažil jsem se ho odstrčit, ale měl příliš velkou sílu. Vždy, když jsem se ho snažil od sebe odtrhnout, chytil mě ještě pevněji.
,, Pusť mě! " zakřičel jsem tlumeně.
,, Heh... Jsi sexy, když jsi naštvanej~" opáčil a naklonil se ke mně.
,, Pusť... "
Cítil jsem, jak slábnu. Moje nohy, ruce, hlava... Celé moje tělo polilo horko.
Políbil mě. Kousl jsem ho do jazyka a on se zasmál. Kousl mě do rtu a znovu naše ústa spojil.
Omdlel jsem.

No POV.
,, Řekl, abys přestal ty parchante! " rozkřičel se někdo. Yumi se probral a uviděl Yanashiho, jak strhl Seijiho k zemi.
,, Vypadni! Je mi z tebe špatně, svině jedna!" křičel na něj Yanashi.
Seiji se zvedl a chystal se odejít. Otočil se a křikl s úšklebkem přes rameno,
,, Jakobys to s ním neměl v plánu, co? "

,, Jsi v pohodě? " zeptal se starostlivě Yanashi.
,, J-jo... Asi jo... , " nebyl schopen ze sebe vypravit souvsilou větu Yumi.
Takhle Yanashiho neznal...
,, Ty... Odkud znáš Seijiho? " zeptal se malátně.
Yanashi se ušklíbl.
,, Párkrát jsme si to rozdali v baru, když to chceš vědět... , "

Jelikož Yumi byl slabý a nebyl téměř schopen pohybu, vzal ho Yanashi, přes Yumiho stydlivost a tiché nesouhlasy, do náruče a odnesl hnědovláska k němu do maringotky.

Kapitola od Tsukiyama_fan ^^

Od teď moje nejoblíbenější chapter :Dd