Our Circus [NEDOKONČENÉ]

3#

„ Sayuuuu" zatahal jmenovaného za rukáv Yumi.
Sayu jen nezaujatě broukl, nezvedajíc k němu ani pohled. Sayu ležel u sebe v posteli, očividně zmožený z dlouhé cesty. Cirkus se postavil teprve před chvílí a ještě k tomu vyvstaly na povrch komplikace.
Jelikož byl Jeff v práci nový, navíc se nevyznal ve stavbách stanů, zapomněl vstyčit levý stožár. Tím pádem se budou muset zdržet, aby to předělali. Což se jim samozřejmě nelíbilo, i když jim byly přesčasy placené právě z kapes cirkusáků. Na druhou stranu je musíme pochopit. Komu by se v takovém horku chtělo pracovat..
Jenže Sayu s Toruuem museli absolvovat nervy drásající hádku, kde se muži hádali, čí je to chyba. A poté také osočovali náhodné kolemjdoucí, všechno za přítomnosti starosty.
„ Mám hlad.." zakňoural Yumi.
„ Skutečně?" zamumlal Sayu, stále se nepohnul z místa.
Když Yumi viděl, že nic nezmůže, rozhodl se jít za ostatními.
...............................

„ Nemyslím že je to dobrý nápad." prohodil Toruu.
„ To já taky ne, ale chci to vidět z první řady." zasmál se Yanashi, opírajíc se o rám dveří.
Yugi s kyselý úsklebkem jen přikyvoval.
„ Na tři." zavelel Akise, opírajíc se rukama o dveře Sayuovy kóje.
„ Jestli do tolika vůbec umíš napočítat..." neodpustil si poznámku Yugi.
„ Pff, jasně že umím. Jak jinak bych si mohl spočítat kolik mám v balíčku červených lentilek??" opáčil trochu agresivněji Akise, rozkopávajíc dveře.
V ten moment se strhla bitva s názvem "Kdo se jako první nahrne do místnosti".
Akise samozřejmě vyhrál, protože dveře otevíral. Této výhody okamžitě využil, vtrhl do pokoje a skočil na Sayuovu postel. Tak trochu mu ale svým tělem rozdrtil nohy, takže se Sayu automaticky bolestně napřímil do sedu.
Následoval ho Yugi, který sprostě strčil do Toruua, a "nedopatřením" strhl že stolku nějakou věc, která s dunění spadla na podlahu.
Kazuma si sedl na koberec, co nejdál od středu dění.
Yumi se vtěsnal mezi Sayua a zeď, čímž málem vykolejil Akiseho balanc.
Yanashi si sedl na noční stolek, nohy opírající o rám postele.
Tooru zůstal venku, seděl na schodech, natažený do místnosti.
Tohle všechno se samozřejmě stalo během pár vteřin, kdy hned po velké okupaci všichni sborově řekli: „ Máme hlad!"
Sayu se jen unaveně zasmál nad tím, jak je těžké být matkou šesti dětí.
„ Fajn, zavezu vás do města. Určitě tam mají nějaký fastfood. Nebo tak-"
„ Ne-e." zaprotestoval hned Yumi. „ To by mi zničilo postavu." předvedl pohybem ruky své dokonalé křivky.
„ Postavu? Kde?" ušklíbl se Yanashi, vytahujíc si lem trička, ukazujíc své svaly.
„ Snad se nebudete hádat i o tomhle.." povzdechl si z ve čí Toruu.
„ Až se vrátíme, uděláme soutěž o nejlepší břišňáky." organizoval hned Yumi.
„ Nezájem! Mám hlaaaad." dloubal Akise Sayua do stehna.
„ Fajn.. Můžete se jít chystat." povzdechl si zerignovaně Sayu.
......................................

Po několika neshodách a mnoha agresivních vyjednávání, zaparkovali auto u jedné menší restaurace.
Byla oplocená živým plotem, i u vchodu stály okrasné stromky.
Jelikož mohlo být něco po třetí odpoledne, bylo tu lidí celkem dost.
Většina jich ale seděla u venkovního posezení, dobrovolně se pečící na slunci.
To naše skupinka automaticky zaplula dovnitř. Ihned po otevření dveří je ovál studený klimatizovaný vzduch.
Místnost byla prokřížovaná stoly, zdánlivě v ledabylém postavení.
Všemu dominovaly barvy růžová a zelená.
Potahy na židlých byly růžové, kdežto ubrus byl zelený. Na každém stole se pak vyjímala bílá lilie v ozdobné vázičce.
Naše početná skupinka se nasoukala k jednomu stolu, nečekaně bez hádek.
To asi muselo být z hladu..
..........................................
Po příchodu lehce zmatené číšnice, přišlo na řadu krkolomné objednávání jídla.
Většina si poručila různé druhy salátu, kde Toruu požádal za Kazumiho vegetariánskou porci.
Yumi si objednal vepřový steak s vědomím, že to nemusí platit on.
Jediný Akise se nemohl rozhodnout.
Jahodový, nebo čokoládový pohár? Ptal se sám sebe. Jahodový, nebo čokoládový? Jahoda? Čokoláda? Růžová? Hnědá? Počkat... Kdo by si objednával hnědé jídlo.. To zní divně. Fuj.
Tedy, po dlouhé fylozofické debatě odehrávající se v jeho hlavě, se rozhodl pro Jahodový pohár. Pak ale přišlo na řadu sypání...
V takových věcech nikdy nezkoušejte Akiseho rušit! Nedopadlo by to dobře..
.........................
Yanashi bubnoval do stolu prsty.
Yumi hladově vyhlížel číšníci.
Yugi ležel na stole, zřejmě znuděný životem.
Sayu zkoumal na mobilu možnost wifi připojení, leč marně.
Akise každou chvíli poskočil na židli, dělajíc si legraci, že už přichází jídlo.
Což všechny tak trochu vytáčelo, protože, no.. Měli hlad. A nezkoušejte naštvat hlasového člověka. (mohl by vás sníst xDd) V autě toho moc nesnědli, Sayu nesnášel, když mu auto načichlo odérem daného jídla.
Toruu seděl opřený o židli, pečlivě studujíc jídelní lístek.
A Kazumiho zaujala vosa z druhé strany okna, snažící se dobýt dovnitř.
Yumi se nadechoval, ale Yugi ho zarazil: „ Neříkej to.“
„ Co nemám říkát?“
„ Že máš hlad.“ zahuhlal Yugi, s hlavou položenou na stole.
„ Neválej se tady.“ pokáral ho hned Sayu.
„ Ano tati.“ ušklíbl se Yugi, změníc svou polohu, takže si podpíral hlavu dlaněmi. Tohle není válení, že?
„ Jídlo!!!!“ vykřikl z nenadání Akise, no nikdo si ho nevšímal. Až když se skutečně jídlo objevilo před jejich očima, uvěřili mu.
Všem se rázem zvedla nálada z bodu mrazu, až k dnešní teplotě vzduchu.
Jak se dalo očekávat, Yugi a Akise do sebe jídlo doslova naházeli.
Yumi svou 500gramovou porci samozřejmě nedojedl. Nakonec skončil tak, že všem opravdu kreativním způsoby nabízel kousky masa. Když už nikdo nechtěl, nacpal Yanashimu, sedící u vedle něho, vidličku přímo před ústa, a šťouchal ho s ní, dokud je neotevřel. Takhle pokračoval nějakou dobu, dokud si Yanashi nepovzdechl, a nepřisunul si talíř k sobě.
Během jídla nikdy nemluvili. Byli zaneprázdnění focením jídla, jeho následnou konzumací, a dumáním nad tím, co si objednají jako další, takže na mluvení nezbylo místo.
Po, podle strávníků úžasné hodině, se rozhodli zaplatit. Toruu pak prozíravě koupil pizzu sebou. No, zbytek transakce platil Sayu, jako jediný vlastník platební karty.
Nad sumou jeho účet sice zaplakal, a z depresí se bude dostávat ještě dlouhou dobu, ale nedalo se nic dělat.
........................................
Po jízdě autem, kde Yumi zpíval s rádiem, a většina spolujedoucích mu dělala druhý hlas, nebo tančila, se dostali domů.
Bylo něco okolo půl páté, venku bylo ještě dost světla. Proto si všichni sedli před maringotky do jakéhosi kruhu, aby mohli prodebatovat zítřejší vystoupení, které probíhalo od osmi večera, do jedenácti večera. V noci měl totiž cirkus lepší atmosféru. Následující dny samozřejmě budou hrát i denní program, aby mohly přijít i děti. (ne že by nechodily i v noci..)
„ Jako první číslo bych rád dal tebe Yanashi.“ začal organizovat Sayu.
„ Proč vždy začíná on?“ zaúpěl Akise.
„ Starší mají přednost.“ pocuchal mu Yanashi vlasy.
„ Oh, a mohl bys udělat to s tou mlhou!“ přidal se Yumi.
„ Tak to budu muset zajít do města pro vybavení..“ zamumlal zamyšleně Yanashi.
„ Do zítra to jistě vymyslíš.“ usmál se Sayu. Program vždy nechávali takhle na poslední chvíli, protože pod tlakem se jim nejlépe pracovalo. Byli přeci komedianti ne? Jejich práce byla o improvizaci. Ale taky už byli zkušení a věděli, jaké triky se lidem líbí nejvíce.
„ Klidně půjdu první, ale Sayu mi nesmí krást práci jako minule.“ podotkl po chvíli žertovně Yanashi.
Poukazoval tím na fakt, že minulý měsíc si Sayu dovolil na začátku představení předvést jeden trik.
„ Už jsem se za to omluvil.“ zvedl Sayu ruce v omluvném, a zároveň bránícím se gestu.
„ Další chci jít já!“ vykřikl natěšeně Akise.
„ Hlavně ať už nemáme číslo spolu. Nikdo se na mě pak nedívá..“ nafoukl se Yumi.
„ Dobře Akise, jdeš druhý.“ přikývl Sayu. „ Kazumi, zítra asi nebudeš vystupovat, že..?“
Kazumi jen zavrtěl hlavou.
Šlo o to, že nejdřív museli sehnat nějaká ta zvířata. Nejčastěji to byla zvířata že Zoo, nebo když město nemělo Zoo, šlo o improvizované vypůjčování domácích mazlíčků. Kazumi vy svých číslech zásadně nepředváděl kousky se zvířaty. (se psy to ovšem bylo něco jiného.) Přišlo mu nehumánní učit zvíře tak bizardní kousky jako lehni, nebo popros.
Většinou poukazoval na krásu zvířat samotnou. A, hlavně dětem, povoloval si zvířata na vlastní kůži osahat.
No, hned zítra ráno určitě nebude Kazumi běhat po městě, a shánět mazlíčky. To až tak při pátém vystoupení, po vyvěšení plakátů s prosbou o vypůjčení zvířátek.
„ Toruu, ty budeš vystupovat zároveň s Yumim.“ oznámil Sayu.
„ Proč nemůžu mít samostatné číslo?“ vyjekl uraženě Yumi.
„ Uvidíš.“ Sayu pohlédl na Toruua, který přikývl, jakože jeho neslyšné větě porozuměl.
„ To je asi vše.. Kostýmy si asi vyberete až zítra. Teda aspoň mě se do toho teď nechce..“ zakončil to Sayu.

@Kawaii_Sadist_
@Tsukiyama_fan