Rychlým krokem jsem šel po ulici a hrabal v kapse své bundy. Byl jsem spocený, ale nemohl jsem zastavit.
Přišel bych pozdě na hodinu.
Hledal jsem nějaké drobné na svačinu. Zase jsem si ji zapomněl doma a vrátit se už opravdu nemůžu.
Ale peníze jsem taky nenašel.
„Sakra” zaklel jsem si a zvedl hlavu abych mohl přejít přes přechod. Žádné auto mě nechtělo pustit a já proto mohl jen netrpělivě přešlapovat na místě a brblat si pod vousy, ať si všichni pohnou.
Když se otevřela malá škvírečka, tak jsem přechod co nejrychleji přeběhl a zase šel dál.
Pět minut do zvonění a já mám ještě půlku cesty před sebou.
Učitel mě zabije.
A najednou, při mé samomluvě v duchu a nevnímání okolí jsem do někoho narazil.
Byla to nečekaná rána, takže jsem spadl na zadek a ten někdo taky.
„Bože, omlouvám se. Jsi v pořádku?” uslyšel jsem hluboký hlas a rychle se prohmátl, jestli mám všechny své věci a končetiny.
Potom jsem přikývl „A vy jste v pořádku?” zvedl jsem k němu hlavu. Páni, narazil jsem do modela.
Stříbrné vlasy, které ve světle vypadaly opravdu nádherně, a to světlé na asiatech nemusím.
Měl strašně temné oči, ale zároveň se vnich jakoby odrážely všechny možné barvy. Nebo to vesmír?
Sakra nezírej na něj tolik.
Ale když on je tak nádherný.
Božsky tvarované rty a roztomilá piha na nose.
„Ano, jsem” usmál se, potom se zvedl a oprášil se. Já na něj jenom koukal a v duchu obdivoval.
Natáhnul ke mně ruku a jako pravý gentleman mi pomohl na nohy.
Potichu jsem mu poděkoval a zkontroloval na mobilu hodiny.
„Sakra” zaklel jsem a chystal se rozběhnout ke škole, ale než jsem jen zvedl nohu, jeho hlas mě zastavil.
„Nechceš svést?” zeptal se hlavou kývnul k autu zaparkovaném vedle silnice „Šel jsem si něco koupit do trafiky, ale nenašel jsem tam to, co jsem potřeboval” vysvětlil, i když to bylo naprosto zbytečné a já si nervózně prohrábl vlasy.
Vůbec ho neznám...
„No já nevím...” zamumlal jsem a sklopil pohled. „Jasně, nenastupuj do auta s cizím člověkem...” uchechtl se a já ještě jednou přešlapnul. Nikdy jsem nezaspal a zrovna dnes, když máme první hodiny čtvrtletku.
„Jdeš do školy, ne? Odsud je to ještě dalších deset minut a autem jen tři, tak co kdybych nechal dveře odemčené, abys mohl náhodou utéct?” po druhé jsem k němu zvedl hlavu a prohlédl si ho.
Nevypadá jako nějaký násilník ale jak se říká: nesuď knihu podle obalu.
A navíc si myslím, že kdyby mě chtěl unést tak by mi neradil alternativu k útěku.
„...Tak jo” špitl jsem a vydal se s ním k autu.
ČTEŠ
Never Together
Fanfiction„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
