Ten kluk mi otevřel dveře a já měl pořád strašně moc pochybností o tom, jestli to je opravdu dobrý nápad.
„Už takhle jdeš pozdě do školy, takže můžeš jít se mnou, nebo příjdeš až na druhou hodinu” opřel se ležérně o dveře a já si skousl ret.
Má pravdu...
Bez dalšího slova jsem nastoupil do jeho auta. Slyšel jsem ještě jeho smích, potom auto obešel a sedl si za volant.
„Mimochodem, já jsem Taehyung” broukl, když startoval. „Kim Taehyung” představil se úplně.
Má hezké jméno...
„Jeon Jeongguk, ale radši už jeď” znovu se uchechtl, ale opravdu vyjel.
Jel o něco rychleji, než povolenou rychlostí, ale i tak se snažil opatrně.
„Do jaké třídy chodíš?” zeptal se a zapnul blinkr. Tohle byla jiná cesta, než chodím do školy...
„P-Prvák” zakoktal jsem a zkontroloval, jestli auto opravdu nechal odemčené.
V tomhle mi nelhal.
„To jsem tvůj hyung, já teď nastupuju do třeťáku” zaregistroval jsem, jak se usmál a znovu někam zahnul.
„Vzal jsem to zkratkou, abychom to stihli” ujistil mě svojí jízdou a ne chvíli na to zaparkoval na parkovišti před školou.
„Ty jo...fakt jsem si myslel, že mě chceš unést” zahihňal jsem se a on si cosi tiše zamumlal a otevřel dveře.
Já udělal podle jeho vzoru s když Taehyung zamkl své auto, tak zazvonilo.
Rychle jsem se na něj podíval a on se zazubil. „Utíkej” postrčil mě a já mu stihl ještě říct, že se potkáme na chodbách.
Nakonec jsem do třídy dorazil pár sekund před učitelem, ale naštěstí si toho nevšiml, takže i přes to, že byl pořád spocenej jako prase, jsem si oddychl, že nebudu mít poznámku.
ČTEŠ
Never Together
Fanfic„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
