Never Together

~18~

„Běž si umýt ty vlasy. Já ti tu pouklízím” popohnal mě s úsměvem a já si stihl alespoň vzít ručník, než mě natlačil do koupelny a zabouchl mi dveře.

Zakroutil jsem hlavou a začal si sundávat špinavou uniformu.

Hodil jsem to do koše na prádlo, jako moje spodní prádlo, a zalezl do sprchy.

Pustil jsem na sebe teplou vodu a spokojeně vydechl.

Z mé hlavy, jakoby se vykouřili všechny myšlenky a já tam jen stál opřený o studené kachličky.

V tom mě ale vyrušilo slabé klepání na dveře.

„Jeonggukie? V pohodě? Jsi tam skoro půl hodiny” ozval Taehyungův starostlivý hlas a já malinko zpanikařil.

„A-Ano...promiň, t-trochu jsem se nechal unést” nějakou chvíli jsem čekal na odpověď „Tak už pojď ven...”

Neodpověděl jsem a rychle vylezl.

Začal jsem se sušit a hledal svoje oblečení.

Počkat.

Kde je moje oblečení?

Plácl jsem se do čela a se zavrčením si začal ručník omotávat kolem pasu.

„Tae?” zavolal jsem, ještě skrz zavřené dveře a už teď cítil, jak mi rudnou tváře. „Copak?”

„Uhm...m-můžeš na chviličku na chodbu?” špitl jsem jemně, ale pořád tak, aby to slyšel.

„A důvod?” v duchu jsem si zanadával a vydechl.

Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem se odvážil odpovědět.

Trošku jsem se bál, že se mi bude smát...

„Ne-Nechal jsem si oblečení v-venku” zakoktal jsem a hanbou sklonil hlavu.

„Jo, jasný...řekni, až budu moct přijít” a potom jsem uslyšdl cvaknutí dveří.

Huh?

Páni...

To byla hezká reakce.

Maličko jsem se usmál a vystrčil ven jen hlavu, abych se ujistil, že mě tu opravdu nechal.

Vylezl jsem ven a začal hrabat ve své skříni.

Sundal jsem si ručník a natáhl černé boxerky.

Normálně se tu promenáduju jen takhle, ale myslím, že to není dvakrát nejlepší nápad, když je tu Taehyung...

Nakonec jsem na sebe hodil i nějaký random bílý tričko s krátkým rukávem a tepláky.

„Už můžeš” křikl jsem a ručník hodil do koupelny.

Taehyung vešel dovnitř a zářivě se usmál.

Přistoupil přede mě a rozcuchal mi vlhké vlasy.

„No vidíš” pochválil mě a sedl si na mojí postel, která byla už ustlaná.

No jo, on tu vlastně uklízel.

Rozhlížel jsem se kolem a pomalu nabíral červenou barvičku.

Ježíš, bůh ví, co tady všechno našel.

„Chceš pomoct vysušit vlasy?” zeptal se a já přikývl tak maličko, že jsem si nebyl jistý, jestli to vůbec mohl zaznamenat.

Potom poklepal mezi svoje nohy a já se na něj trochu nechápavě podíval.

Jakože, kam že si to mám sednout?

On si mého zmateného výrazů nejspíš všiml, protože se zasmál a vysvětlil mi to. „Sedni si přede mě, na zem” rychle jsem přikývl, ale odběhl pro fén.

Nechal jsem ho to zapojit a poslušně si sídlo na určené místečko.

Od seděl za mnou a fén pustil na nejmenší výkon.

Celkem jsem nechápal, proč to nedal nejvíc, aby to už měl hotové, ale došlo mi, když na mě začal mluvit.

„Jestli se to stane ještě někdy, tak za mnou klidně přijď...” prohraboval mi vlasy a lehce je cuchal, aby rychleji uschly na nízký režim.

Já jsem jen přikývl a spokojeně zavřel oči.

Miluju když mi někdo sahá na vlasy.

Je to strašně příjemné.

Ani jsem si neuvědomil, že jsem proti jeho ruce začal vycházek jako nějaká kočka a víc se natiskl na hranu své postele, mezi jeho nohy.

Uslyšel jsem uchechtnutí, ale můj mozek to vypustil z hlavy ve stejný moment, kdy to přijmul a já se dál nechal hladit ve vlasech.

„Jsi jako kotě” zasmál se a fénem přešel na mojí ofinu, kterou rozdělil na polovinu a foukal mi to pryč z obličeje.

Zdravíčko, sweeties 👋

Chci se zeptat na dvě věci:

1) názor na tuto knížku?

Trochu si nejsem jistý tímto tématem a jak je to celé takové normální, narozdíl od mých jiných knížek.

(Mám v plánu to pořádné rozjet, ale to až později)

2) jestli se toto tedy udrží (:p) tak jestli to mám urychlit nebo jet stejným tempem jako do teď?

PS. Momentálně jsem si myslel, že někde u sousedů brečí děti, ale to jsou jenom kočky...??? Trochu se bojím omg