Zrudl jsem snad až na zadku a pohledem kmitl úplně všude po místnosti.
On mi řekl zlato.
On
mi
řekl
zlato.
Zlato.
Zlato.
Zlato.
Ahhh
Bože muuuuuujjjjj.
Asi umírám.
Jeho ruka se najednou objevila na mé tváři a já se mu podíval do obličeje.
„T-Ty j-jsi m-mi ř-řekl zl-ato” zakoktal jsem vyšším hlasem, než mluvím normálně a on překvapeně otevřel pusu.
„No jo...promiň...” všiml jsem si, že jeho tváře se taky zbarvily do růžová a já se nad tím pousmál.
Takhle vypadá roztomile.
„Uhm ne-nevadí mi t-to” zašeptal jsem tak tiše, že jsem si nebyl jist, jestli to uslyší.
„Huh, co ti nevadí?” zeptal se provokativně, s úšklebkem, a já zakňučel.
Zahanbeně jsem sklopil hlavu.
On mi ji ale znovu zvedl a donutil se mu dívat do očí.
„Hm?” naléhal a zas mi sáhl na vlasy, které byly už teď jen vlhké.
Ale i tak pořád slepené tím hnusným pitím.
Co to vůbec sakra bylo?
Ew.
Moment, na co že se to ptal?
Oh no jo.
„Uh...to...nebo jako...k-když...” zastavil jsem svoji zoufalou větu a trošku nafoukl tváře.
„Chceš abych ti tak říkal? Nebo máš i lepší přezdívku?” zakmital obočím a já protočil oči s lehkým plácnutín jeho ramene.
Taehyung se zasmál a zmáčkl mi tvář, než znovu vzal ty zelený papíry a namočil je.
A zase jako předtím mi to přiložil ke stehnu, tentokrát ale malinko víš, skoro až u utřísla a pekelně se soustředil.
A prej že já vypadám roztomile...
ČTEŠ
Never Together
Fanfiction„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
