~3~

332 33 9
                                    

Po té neuvěřitelně nudné hodině, kde jsem tu čtvrtletku stejně úplně zkurvil a dostanu za pět, jsem vyšel na chodbu a doběhl k nějaké třídě.

Tahle škole je spojená i s vysokou, takže je tady vždycky dost lidí.

Pár lidí do mě narazilo a ani se nemluvilo, protože přeci jsem jen nějaký prvňáček, ale zvykl jsem si na takové zacházení od starších.

Teda od těch, co nebyli moji přátelé.

„Dítě mé!" uslyšel jsem křik někde ze zadu a rozzářeně zvedl pohled.

„Jin-hyung!" zakřičel jsem a zvedl ruku, aby mě viděl.

Nebyl jsem přímo nějakej prcek, jako Jimin nebo Yoongi-hyung, ale i tak by mě mezi vysokoškoláky neviděl.

Během vteřiny jsem už byl v jeho pevném sevření s Namjoon-hyungem po boku.

Ti dva spolu jsou jako manželé, ale ani jeden si nechce přiznat, že k sobě něco cítí.

Najednou se kolem mých ramen omotala ruka a já hned poznal, kdo to je.

„No čau, Gguku. Kde jsi byl ráno? Jsem čekal u sámošky, jako debil. Jsi mi nemohl alepsoň napsat? Máš štěstí, že jsem tvůj oblíbený hyung, a koupil ti jídlo. Beztak jsi zaspal a nevzal si peníze" Hoseok-hyung mi rozcuchal vlasy a při jeho řeči se mnou máchal jako s hadrovou panenkou a já se mohl jen smát jako postiženec.

„Jsi nejlepší Hobi" se zahihňáním jsem si převzal krabičku a svoje nejvíc oblíbené banánové mlíčko.

Po chvíli se k nám připojili i Yoongi s Jiminem.

A tak jsme si celou přestávku povídali.

„Ty jo, prej dneska k nám přistoupil někdo novej. Chodí...s Jiminem do třídy, myslím, ne?" zapřemýšlel Namjoon a já se znovu rozzářil.

„Já vím. Dneska jsem ho potkal! Omylem jsem se srazili, když jsem zaspal a potom mě odvezl" trošku jsem zčervenal při té vzpomínce a hned na mě Jin vyjel.

„Jen tak jsi s ním šel? Co kdyby to byl nějaký únosce. Musíš si dávat pozor" zatřásl mým ramenem a já přitočil očima.

„Já vím, ale nechal odemknuté dveře a taky se mi představil. A nevypadal na to, že by mě chtěl unést-" „Ještě se ani pořádně neznáme a už mě pomlouváš?"

Never TogetherKde žijí příběhy. Začni objevovat