„Hyung...to je opravdu v pohodě. Udělám to doma” zamumlal jsem a on si mě znovu přitáhnul do obětí.
„Já vím...A-Ale chci ti pomoct” opravdu teď zakoktal?
Trošku jsem se zvedl na špičku a obličej mu zabořil do ramene.
„Půjdu s tebou domů, abych se ujistil, že jsi v pohodě” šeptl a znovu se odtáhl. „Ještě zkusíme ty kalhoty, hm?” nenechal mě odpovědět a vzal další ubrousky.
Taky je namokřil a začal utírat moje stehna.
Vyhnul se mému rozkroku, ale i tak se na to místo voda dostala kvůli tomu, kolikrát to všechno pořád namáčel.
Najednou se zvedl, přičemž si s povzdechem upravil vlasy a papíry odložil do umyvadla.
Chvíli si mě prohlížel a vypadalo to, že právě prožívá nějakou vnitřní válku.
„Pojd sem” vydechl nakonec a já nechápavě udělal krok k němu.
„Vysadím tě na to, jo? Takhle se to dělá blbě” zamumlal a vyhnul se očnímu kontaktu, přičemž rukou poplácal na tu linku vedle umyvadel.
Moje tváře se zase začaly zahřívat já se přikývl, i když to určitě neviděl.
„Musís mi ale pomoct” ruce mi dal na boky a já, mnoohem stydlivěji, na jeho ramena.
„Proště skoč” a já tak udělal.
Trochu jsem vyskočil, přičemž on mě udržel ve vzduchu déle, než normálně a vysadil mě k umyvadlům.
„Tak, a teď mi řekni, proč to ten týpek udělal” ruce dal vedle mých stehnou a znemožnil mi útěk.
„T-To ses mě nemohl zeptat na zemi?” zakoktal jsem, ale i tak si uraženě ruce založil na hrudi.
„Sice teď jsi extrémně sladkej, ale potřebuju odpověď, zlato”
Počkat co?
ČTEŠ
Never Together
Fanfiction„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
