~23~

285 32 2
                                        

Vykřikl jsem jak nějaká holka a rychle vyběhnul z pokoje.

Byl jsem skoro na posledním schodů, kdy jsem udělal U turn a znovu schody vyběhl nahorů.

Telefon jsem si zastrčil do zadní kapsy a vyběhl že dveří.

Stejně jsem se ještě vrátil a naposledy se na sebe podíval do zrcadla.

Vlasy mi pořád kompletně uschnout nestihly, ale i tohle je dobrý.

Pak se ozval zvonek znovu a já zakroutil hlavou.

Vysprintoval jsem jako Sonic a doslova do dveří narazil bokem, když jsem se snažil zabrzdit.

To mi ale nijak nezkazilo náladu a já je s velkým úsměvem otevřel.

A přesně podle mého očekávání tam stál Taehyung.

Vypadal dosti zmateně, překvapeně a vyděšeně.

Asi slyšel tu ránu.

„Bože, jsi v pohodě?” zeptal se a udělal krok ke mně. Já si rychle prohrábl vlasy a dotkl se ramene, kam jsem sebou vrazil.

Trošku to bolelo na dotek, ale nic, co bych nezvládl.

„Jo...jo, jo... Jo, jsem” vydechl jsem taky úplně zmateně a v duchu si zanadával.

„Sluší ti to...je hezké tě vidět v normálním oblečení a ne v uniformě” usmál se a rozcuchal mi vlasy, na což se plácl do čela.

„Jsem tady brzo, že? Promiň, nemohl jsem se dočkat. Zapomněl jsem, že se taky musíš nějak nachystat” dal si ruce v bok a až teprve v tu chvíli jsem si prohlédl, co měl vlastně na sobě.

Všechno to měl slazené do černé, což bylo extrémně sexy.

Košili měl podobně jako já lehce zastrčenou v kalhotech s tím rozdílem, že jeho měly lem mnohem níž než ty moje.

Většina mých ryflí mi bylo po pas, což hezky, obkreslovalo moji figuru, kdežto ty Taehyungovy byly jen k bokům.

Rozhodně to na něm vypadalo úžasně.

Zmínil jsem, že měl rozepnuté dva knoflíčky od té košile?

Asi slintám.

„Takže půjdeme?” usmál se a já rychle zakýval hlavou, než jsem sebral klíčky z malého věšáčku a zabouchl dveře.

Uhnul malinko já stranu a s dalším úsměvem mě nechal projít prvního, což rozproudilo barvu v mých tvářích.

Never TogetherKde žijí příběhy. Začni objevovat