„Tak pojď, vstávej” s úsměvem ke mně natáhl ruku, kterou jsem bez přemýšlení přijmul.
Když jsem se postavil, tak mě ještě prstem šťouchl do bříška a já se zahihňal.
„Hádám, že střecha bude po schodech nahorů?” zazubil se a já s uchechtnutím přikývl.
Za tu ruku mě pořád držel a vedl mě nahorů, i když bych ho měl vést já.
Po chvilince jsem se na tu střechu dostali a on rozrazil dveře. Pustil mě prvního a já se sladce usmál.
Došli jsme spolu k nějaké lavečce, kde jsme si sedli a já hodil pití do koše vedle.
Otevřel jsem svoji krabičku a podíval se na to, co mi Hobi-hying vlastně koupil.
Jenom koblihy, nic speciálního.
Bez žádných slov jsem jeden vzal a zkousl se do něj. A až teprve teď mi došlo, jak hladový jsem vlastně byl.
Samozřejmě jsem byl slušný a nabídl i Taemu, ale ten s díky odmítl.
Ne že bych si stěžoval, alespoň více jídla pro mě.
Spokojeně jsem si žvýkal svůj koblížek a houpal nohama.
Po pár minutách příjemného ticha jsem svoji svačinu dokončil „Ty hlad nemáš?” zvedl jsem k němu hlavu a on se pořád díval někam do pryč.
Pak jen zakroutil hlavou a povzdechl si.
„V pořádku?” zeptal jsem se tiše a on se na mě překvapeně podíval.
Potom se zasmál a přiblížil se ke mně.
Nechápal jsem, čemu se směje, ale zeptal jsem se jen pohledem.
On k mému obličeji zvedl ruku a lehce se dotkl mé tváře. Pořád se usmíval a v očích mu planula emoce, kterou jsem nerozeznal.
Palcem přejel po mém rtu a potom se odtáhl.
Bože, tohle je trapné.
Musel jsem být rudej až na zadku když mi došlo, že jsem měl na puse cukr.
Bez dalšího pohledu na mě si palec olízl a já zčervenal ještě víc, jestli to vůbec šlo.
„Jsi sladkej” usmál se a rukou se opřel milimetry od té mé.
ČTEŠ
Never Together
Fiksi Penggemar„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
