Po chvíli fén vypnul a já si odsedl, aby se mohl zvednout.
On ale pořád seděl.
„Awwwhhh, podívej a ty tvoje vlasy. Vypadáš jako ovečka” zamumlal a sklonil se ke mně, aby mi vzal tváře do rukou.
Lehce mi je zmáčkl a v očích mu skoro doslova poskakovali srdíčka.
„Bože jsi tak roztomilej” palcem mě po tváři pohladil a pustil dřív, než moje stihlo zareagovat, co se dělo a zrudnout až na prdeli.
Rychle jsem od něj otočil pryč, k zrcadlu a nafoukl tváře, když mi došlo, že jsem měl opravdu vlnité vlasy.
Zatraceně.
„Neříkej, že se kvůli tomu červenáš” zasmál se a vydal ze sebe další tiché awh.
Jen jsem zakroutil hlavou.
Taehyung se nadechl, že něco řekne, ale vyrušilo ho zvonění telefonu.
Rychle se podíval na obrazovku a potom to zvedl.
„Hm?...jo...jo, nojo...už jdu...no nazdar” povzdechl si a telefon zase strčil do kalhot.
Zvedl se z mé postele a prohrál si vlasy.
Já na něj jen zaujatě koukal a čekal na vysvětlení.
„Volala mi máma...musím domů.” zamumlal nervózně a já se postavil na nohy. „Bydlíš s rodiči?” optal jsem se že zajímavosti.
Já s nimi taky bydlím, ale zrovna dnes to krásně vyšlo, že mají oba asi noční...
„No jo” usmál se a rozcuchal mi vlasy. Přikývl jsem a šel jsem s ním ke vchodovým dveřím, kde jsem ho zase sledoval.
Když už byl oblečený, tak se postavil přede mě a objal.
Byl jsem docela překvapený, ale než jsem ho mohl obejmout zpátky, tak už se odtáhl a zase mi cuchal vlasy.
„Nech takhle ty kudrlinky, vypadáš sladce” za vlasy mě lehce zatáhl, aby to nebolelo a s posledním ahoj vypadl z mého domu.
Vydechl jsem, a frustrovaně si prohrábl vlasy.
ČTEŠ
Never Together
Fanfiction„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
