~20~

296 34 1
                                    

Další den a hádejte, kdo jde zase pozdě?

Haha, ano já.

Ale na mojí obranu jsem nemohl usnout kvůli tomu, co Taehyung řekl.

Jednou jsem si vlasy nechal takhle vlnité a všichni mi řekli, že to vypadá, jak kdybych se o ty vlasy přestal starat, takže jsem si je tak nenechával.

Ale jemu se to tak líbilo...

Bože, nad čím to zase sakra přemýšlím?!

stejnak jsem si ty vlnitý vlasy nechal...

Každopádně už z toho běhu nemůžu dýchat.

Znovna jsem se chystal přejít silnici, když najednou nějaké auto zatroubilo a já málem vypustil dušičku.

Kterej debil tu na mě jako sakra troubí ?!

Prudce jsem se otočil a můj vztek okamžitě vyšuměl. Sladce jsem se usmál a zamával Taehyungovi, který zastavil vedle silnice a ještě bliknul světly.

Odvoz zdarma...

„Zase pozdě, pane Jeon” uchechtl se a znovu se rozjel. Já si jen odfrkl, ale jinak neodpověděl.

„Co takhle si příště nastavit budík na dřív?” prsty poklepal o volant a trochu se nahnul dopředu, než zatočil.

„Mám budík na šest” zabručel jsem naštvaně a hlavu si opřel o okénko. Okamžitě jsem zavřel oči a spokojeně vydechl.

„Nespi a zapni pás” uslyšel jsem Taehyungův hlas trochu tlumeně a jako odpověď něco jen zamumlal, a pokračoval ve spánku dál.

„Tak aspoň ten pás...” zaprosil a já s hlasitým zakňučením zvedl hlavu a otráveně se přikurtoval.

„A už mě nech” zafňukal jsem a znovu si spokojeně lehl na sklo. Bohužel ta poloha už nebyla tolik příjemná jako předtím, ale co už nadělám.

A než jsem si to uvědomil, tak jsem místo pouhého odpočinku svých očí začínal doopravdy usínat.

Probudilo mě až když jsem uslyšel cvaknutí pásu, a když jsem otevřel oči, tak se setkal s Taehyungovým usměvavým výrazem.

„No dobré ráno, Šípková Růženko, jsme tady” lehce mi poupravil vlasy a já byl pořád moc unavený na to, abych se začal červenat.

Zvedl jsem k němu ruce jako nějaké dítě, ale tuhle chvíli jsem chtěl opravdu umřít, abych se mohl pořádně vyspat, takže nějaké myšlenky o tom, co by naa Taehyung řekl byly pohřbeny hodně hluboko pod zemí.

On se uchechtl a vytáhnul mě z auta. Postavil mě na zem a popravil moji uniformu.

„Pojď, jinak přijdeme pozdě.” zamkl svoje boží auto a vzal mě za ruku.

Celkem rychlým krokem mě táhl ke skříňkám a teprve tam mě pustil se slovy, že na mě bude o přestávce čekat.

Never TogetherKde žijí příběhy. Začni objevovat