U branky mě došel a pak jsme spolu šli normálně.
„Ty ses sem přistěhoval, nebo jenom přestoupil?” začal jsem konverzaci a trochu nervózně si začal hrát s prsty.
„Více méně obojí. Bydlím s rodiči jen o pár bloků, než jsme měli dům původně a pak jsem i přestoupil” pokrčil rameny a přiblížil se ke mně tak moc, že se naše ruce omylem dotkly, když naproti procházela nějaká paní s kočárkem.
Zvedl jsem hlavu k němu a usmál se, když se natočil trochu bokem, aby dal té ženě více prostoru.
Ach, on je takový gentleman.
Schválně jsem se o jeho ruku otřel ještě několikrát ale kdykoliv se podíval na mě, tak jsem dělal, že ani nevnímáme jeho přítomnost.
Chtěl bych ho držet za ruku.
„Ty tu žiješ celou dobu?” zeptal se tentokrát on a opět na mě nasměřoval pohled. Já jen přikývl a vydechl.
Dneska je hodně hezky.
Nádherně tu fouká.
A najednou jsem ucítil dotek na své dlaní a jak se jeho prsty propletly s těmi mými.
Překvapeně jsem sklopil ruku k našim rukám a pootevřel pusu.
„Vypadal jsi, že to chceš” znovu pokrčil rameny a stiskl mi ruku.
Já mu stisk oplatil a s úsměvem se k němu víc natiskl.
„Jsme tady” oznámil najednou a pustil moji ruku, aby mě chytil za pas a nasměroval ke dveřím.
Předběhl jsem ho v otevírání dveří a zakřenil se, když se na chvíli zatvářil dotčeně.
Oba dva jsme si sedli k zadnímu stolu, tak nějak vedle sebe, ale o hranu stolu.
Bylo to tu hodně příjemné.
Moc hezká atmosféra.
ČTEŠ
Never Together
Fiksi Penggemar„Znamená to, že ti nemůžu dovolit jít ven" „Nemůžeš mě tu držet, nejsem nějaká věc!" „Jistě, že nejsi! Jsi můj přítel a já vím, že když půjdeš ven, tak se ti stane něco moc špatného..." __ Klasické klišé, když Taehyung s Jeonggukem do sebe "omylem"...
