nebeské jiskry

IX. smrtící

„To teda nepotřebuju," vyhrkla jsem a cíleně odignorovala tu část, která zahrnovala jakousi souvislost mezi mnou a Jackie. Bylo mi jedno, co tím myslel. Tahle ženská neměla srdce ani slušný vychování; nemohla být jako já.

„To jsem ale nevěděla, že to je fracek, Derri, chápeš? Nemám čas dělat chůvu."

Rozhostila se další hádka. Tentokrát ale létaly argumenty z obou soupeřících stran a já ani nestihla pobírat, jaké špíny na sebe za chvíli házeli. A na mě. Každopádně mi nepřišlo chytré zaplétat se do třetí světové, i když to znamenalo poslouchat, jak příšerná jsem podle názoru Jackie, která mě znala asi dvě minuty, byla.

„Fajn!" zařvala ta ženská tak nahlas, že ji snad až na Měsíci slyšeli. Rezignovaně rozhodila pažemi a psaníčkem praštila na místo, odkud ho před chvíli vzala. „Už jsem ti někdy řekla, jak moc tě nenávidím?"

„Dneska je to po padesáté deváté."

***

„Omlouvám se za ten incident," usmál se strojově Evander, když si k nám i s tou Jackie po boku přisedl. „Teď, když už jsme si všichni všechno vyříkali, rád bych vás představil. Tohle agresivní stvoření je Jackie," obrátil se na chvíli k černovlásce, která protočila očima. „Taky je ale jediným člověkem, který ti může doopravdy pomoct. Znám ji od malinka; procházela si nočními můrami už jako batole, ale když byla o něco mladší než ty, pochopila, že..." začal Evander a podle všeho plánoval převyprávět celý její životopis, když se do toho ona sama vložila.

„Jsem generátor na předpovědi budoucnosti." Doktor ji sjel přísným pohledem, ale ona ho jako by neviděla. Zůstala jsem hledět s otevřenou pusou. Ne, že bych si myslela, že jsem jediná pokažená na celém světě, jakože jsem si to v tomhle ohledu popravdě myslela. Jen mě překvapilo, s jakým klidem a sebejistotou to řekla. „Líbí se mi, jak to je. Předpovídám počasí, říkám lidem kdy a jak zemřou, prozrazuju čísla na sportce. Divila by ses, kolik jsou boháči schopni vysypat jen aby zjistili, jestli skončí jako bezdomovci," uchechtla se a já ji přejela trochu pošahaným pohledem. „Naučila jsem se s tím pracovat; využít to ve vlastní prospěch a postavila se vlastnímu já."

Zamračila jsem se a chvíli jen tak sama pro sebe přemýšlela o spoustě věcech najednou. „J – jak? Myslím... proč?" Jo, to všechno vysvětlovalo.

Jackie se pobaveně zasmála a nevěřícně zakroutila hlavou. „Stačí zapomenout na nějaké city a že bolest vůbec existuje. Ukaž světu prostředníček a on z tebe udělá královnu," řekla.

A já se samozřejmě nadechovala k nesouhlasu. Jak by život asi vypadal, kdyby nikoho nezajímalo nic a lidi jen tak proplouvali bezcílně životem jako mrtvé ryby po proudu řeky. Pak mě ale někdo předběhl.

„Ty jsi ale o něco jiný případ, Heavenly," začal Evander, „mimo to, že se Jackie naučila vidět osudy naprostých cizinců, dá se s jejími předpověďmi hýbat. Ty tvé jsou konečné – neexistuje jediná odbočka pryč. Konec kolejí a vlak buď zastaví nebo sedře zem. O to je to nebezpečnější. Jackie lidi smrtí děsí; ty zabíjíš samu sebe."

Nevěděla jsem, co na to říct. Prostě prázdno v hlavě i na jazyku. Zabíjela jsem samu sebe, to žádná novinka nebyla, ale slyšet to z úst někoho, kdo si říkal doktor, byl úplně jiný level. Najednou mi bylo příšerné horko a zima zároveň. Ruce se mi začaly třást a před očima se objevily černé fleky.

„Jsi v pohodě, Heav?" ozval se Timbias úplně poprvé od prohození slova psychouš a já mu neodpověděla. Tiše jsem v hlavě klela a přemlouvala všechny svaté, aby mě tam neposílali. Nechtěla jsem; ne znova, ne teď. „Heav."