Star Wars: Dědictví Skywalkerů

IV. hledání cesty

Anakin:
Naposledy jsem se ohlédl na zamrzlou planetu. Pocítil jsem náhlé odvržení. Jakoby sama planeta nechtěla abych se vrátil. "Jsem vyvrhel." Pomyslel jsem a odhodil tu myšlenku stranou. "Ne, teď bych se měl zaměřit na jinačí problém. Kde najít tu dívku?" Přemýšlel jsem a pak mě něco napadlo. „R3, ukaž mi spis planet kde ještě v dnešní době funguje otroctví.“ rozkázal jsem. R3 na mě začal něco vypisovat. „Uklidni se ty stará plechovko. Otroctví je barbarské. Ale někde začít musíme.“ vysvětlil jsem droidovi. Ten něco pípl a pak už mi vyběhl seznam jmen. Dost mě zarazilo že byl tak dlouhý. Žádné z jmen mi však nebylo povědomí. Až tedy na Tatooin. Pak jsem se zarazil u jedné z planet. „R3, řekni mi více o Delta3-56Oscar.“ Droid poslušně vypsal všechny podrobnosti.

Planeta s mírného klimatu. Tvoří jí několik kontinentů a jeden obří oceán. Obyvatelstvo: lidé; Otroctví: potvrzeno; hustota zalidnění: 100:1.

Promnul jsem si bradu mezi prsty a usmál se. „Zaletíme tam, R3. Spočítej kurs ke skoku.“ řekl jsem a chystal se uvelebit v sedadle když tu jsem postřehl záchvěv v síle. Narovnal jsem se v sedačce a sledoval okolní prostor. R3 něco zapípal do vysílačky. „Ano, něco se děje. Radši vypni všechny soubory krom těch podpory života.“ řekl jsem a to naštěstí. Zrovna když tak R3 udělal se před námi objevil obří křižník Prvního řádu. "Ty vole...tak to bylo o fous." Pomyslel jsem si a vydechl. R3 něco zapípal. „Počkáme než proletí kolem. A když si nás všimnou, tak rychle zadej trasu do počítače a skočíme do hyperprostoru.“ informoval jsem jej a snažil se mluvit klidně. Ve skutečnosti mnou však probíhalo nepříjemné chvění. "Určitě jim dal echo ten proradný starosta!" Došlo mi a tělem mi projela zlost. „Měl jsem jej uškvařit na místě...“ procedil jsem mezi zuby.

Tu náhle jsem zaslechl R3 jak varovně zapískal. „Cože!?“ vykřikl jsem a vyhlédl z kokpitu. Letěli ke mě dvě stíhačky Tie. „Jak je na tom výpočet?“ optal jsem se rychle. Negativní zapínání mi zarezonovalo ušima. „Kolik ještě?“ optal jsem se nakonec. R3 spěšně odpověděl. „Deset minut! To je zlé.“ pronesl. Zatímco R3 spustil motory. Pomalu jsem zavřel oči. Ještě jednou jsem zaslechl volání R3. A pak jsem viděl pouze černo. „Zaměřte podezřelý objekt. A vyčkejte do ověření.“ pronesl pilot. „Co se děje číslo dvě? Co to děláte? Číslo dvě!“

Pak bylo ticho. Otevřel jsem oči a spatřil kolem sebe kusy trosek. „R3 kupředu a pryč!“ vykřikl jsem, zatímco mě náhlý tah stíhačky přišpendlil do sedadla. Kolem lodi se mihaly střely turboblasterů křižníku. „R3 kolik?!“ na displeji v odpovědi se objevilo odčítání. Zbývala minuta. „Pusť mě k řízení!“ rozkázal jsem a R3 povolil. Chňapl jsem po řídící páce a otočil příď ke křižníku. R3 mě rychle okřikl. „Já vím. Ale takhle budou vědět kam letíme.“ vysvětlil jsem a proletěl kousek od turboblasterové věže. Přelétl nad horním trupem lodi namířil proti můstku. Těsně u něj jsem to zvedl nahoru a vyrovnal. Jen co se objevila na displeji nula jsem zatáhl za páku a loď skočila do hyperprostoru.

Vycrul:
„To bylo vskutku působivé.“ musel jsem přiznat Anakinu Skywalkerovi. Jeho schopnosti na mě opravdu udělali dojem. „Sere Vycrulfe, jak jste si přál tak jsme jej nechali uprchnout.“ řekl hlas z komunikátoru. „Dobře, víte kam míří.?“ „Dle výpočtů do Souřadnic do systému Delta3.“ odpověděl hlas. „Výborně. Ostatní už nechte na mně komandére. Postarejte se zatím o tu nicotnou planetu.“ rozkázal jsem a odpoutal svou loď od křižníku. "Tohle by přeci jen mohla být zábava." Pomyslel jsem si.

Tak jo lidi. Opět jsem zpět a tentokrát i s další kapitolou. Musel jsem si dát chvilku pauzu, tak se nezlobte. A hlavně jsem teď nemocný takže psaní se mohu věnovat poněkud dýl. Což je pro vás jen dobře.