Star Wars: Dědictví Skywalkerů

X. Staré křivdy

Anakin:

Vstal jsem od Elininy těla, ležícího mi u nohou. „Hah.“ povzdechl jsem si a zakroutil hlavou. „Škoda. Mohla z ní být dobrá učednice. Ale není tou kterou hledáme. Kromě toho, nechci nikoho bez jeho souhlasu odtáhnout, stejně ani nemám teď čas jí učit. Řád my je určitě na stopě.“ řekl jsem a ještě naposledy se otočil k dívce na podlaze. „Tady jí bude lépe.“ řekl jsem naposledy a přeťal panty. Dveře se s hrozným zaskřípáním odtrhli a spadli mi k nohám. „Ustupte!“ rozkázal jsem překvapeným mužům. Zaváhali a namířili na mě své zbraně. „Nebo chcete dopadnout jako ona?“ ohlédl jsem se a ustoupil aby měli přímí pohled na Eliu, stále ještě ležící na zemi v bezvědomí. Několik z nich zakroutilo hlavou a ustoupilo. „Tak je to dobře.“ řekl jsem a klidným krokem vyšel z místnosti. Jeden z mužů se mě pokusil zastavit ale v tu chvíli jsem ťal a ruka onoho muže my s tupým žďuchnutím dopadla k nohám. Muž začal křičet a držel si pahýl, končící u loktu. Ostatní rychle couvaly dál do budovy. Pohlédl jsem se na ně prázdnýma očima a s chladným úsměvem ve tváři. Rozběhli se a v tu ránu klapaly dveře a byly pryč. Muž s pahýlem předemnou couval před zelenou září mého meče tak rychle jak mu bolest dovolovaly. Cestou neustále cynkal svazek klíčů, který měl připevněný k opasku. „Ty jsi hlavní žalářní, že?“ zeptal jsem se. Muž ustrašeně přikývl. Pohlédl jsem na klece. Natáhl ruku a přitáhl si svazek klíčů i s opaskem, který se náhlým trhnutím utrhl.

Poté jsem prošel kolem něj. Již jsem mu nevěnoval sebevětší pozornost. “Hnusí se mi.“ řekl jsem si v duchu a vyšel dveřmi ven na ulici kde už se shromáždil dav, který ostatní strážní drželi aby nešel blíže. Když spatřili mě se svazkem klíčů v ruce trhli sebou. Několik z nich se na mě pokusilo zaútočit jakými ozubeným kopím, které se však mému meči nemohlo rovnat. Během chvilky, byly všichni tři muži u mých nohou a místo rukou měli pouze pahýly. Po tomto představení dav před budovou utichl. Pohlédl jsem směrem k nim a první řady před mým pohledem ucouvly. „Běžte si pro své lidi.“ řekl jsem a hodil svazek k nohám. Poté jsem vypl meč, uložil jej k opasku a zamířil na místo kde původně přistála má loď. Lidé z davu předemnou couvaly ale lidé u brány se  vyrhly na zbylé strážné a vsthli do budovy.

„R3, to jsem Já. Letíme dál. Je není tu co hledáme.“ řekl jsem klidně a počkal si na loď která byla nadohled. Poté jsem věnoval krátký pohled k centru města. V městě propukl chaos, domy hořely a byly slyšet zvuky bojů. Odplivl jsem si, a nastoupil do lodi. „Ať si tahle díra shoří.“ řekl jsem když jsem nastoupil do lodi a vzlétl.