Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XIII. Obětí osudu

Elia:
Anakin my pomohl nastoupit do lidi. Astromech, který seděl hned nad kokpitem něco nespokojeně zapípal. „Sklidni rozvody R3, hold budeme muset to chvíli vydržet. Nastav zatím kurz k nejbližší obydlené planetě.“ řekl posléze Anakin a posadil se na místo pilota. Ta loď byla pro mě něco jiného než běžné vzducholodi, dokonce jsem pocítila i jemné vzrušení když nastalo bzučení a loď se vznesla. Ale nic víc. Všechny moje stávající pocity se uchýlili k tomu co se uchylovali k tomu co se vlastně stalo. “On už všechno ztratil...je pravda že jsem svou práci nenáviděla ale... minimálně jsem měla pocit domova.“ Anakin něco řekl, neslyšela jsem však žádné ze slov. Kromě toho, se zdálo že mluví přímo k droidu a mě do jisté míry ignoruje.

Anakin:
„Jak jako že něco vstoupilo do soustavy a hned se to skrylo?“ zeptal jsem se dosti podrážděně. "Myslel jsem že První řád ztratil stopu." pomyslel jsem si a sledoval dráhu oběktu, který se nebezpečně přibližoval. „R3, pro jistotu přesuň energii do zadních štítů. A zatím vyhledej správný vector pro skok.“ řekl jsem a dál pozorně sledoval oběkt. “Do pár chvil jsme mohli být na dostřel a pokud jde o První řád, tak jsme pro ti nim bezbranní.“ uvědomoval jsem si a rychle přemýšlel jak z toho ven. Náhle kolem lodi začali prolétat zelené paprsky. „Sakra, Elio drž se!“ Stačil jsem vykřiknout a stočil loď do ostré vývrtky. „R3, tak co ten vector?“ optal jsem se. Negativní zapínání mi sevřelo žaludek. „Pohni sebou!“ vykřikl jsem do vysílačky a stočil loď doprava, mimo dráhu střel.

Vycrul:
„Mě jen tak neutečeš, Skywalkere.“ řekl jsem si pro sebe a opět zmáčkl spoušť. Cítil jsem pocity obou postav, ta první měla strach. Druhá, daleko zdatnější jen zdravé obavy. “Když je teď trochu přišlápnu, bude pak snažší z nich dostat informace.“ pomyslel jsem si a letěla přímo za nimi. „Mám tě.“ pronesl jsem vítězně a zelené střely trefili loď přímo do kopulky za kabinou.

Elia:
Zaslechla jsem ránu a posléze tak něco dutě narazilo do trupu lodi. „Co to bylo?“ zeptala jsem se a pohlédla na Anakina. Ten seděl napřínený v sedadle a zdálo se že zkameněl. Cítila jsem jak jej naplňuje pocit žalu. „Anakine?“ zeptala jsem se optatrně. Ten se na mě otočil, v obličeji pořád stejně vážný ale jeho oči jen tak tak drželi. „Sestřelily R3.“ řekl krátce a praštil rukou do palubní desky až to zahučelo. „A co to pro nás?“ zeptala jsem se ikdyž jsem tušila že to určitě není nic pozitivního. „Že se nedostaneme že soustavy pryč.“ řekl na prázdno Anakin. Ta slova mi zajela pod kůži a způsobila husinu všude po těle. „Takže...jsme v háji.“ dodala jsem a Anakin přikývl. Pomalu a vzpurně.