Star Wars: Dědictví Skywalkerů

VI. Nový úděl

Anakin:
Na senzoru se objevil obraz dalšího oběktu, ke kterému jsme se rychle blížili. „Připrav si když tak R3 nouzový odlet, až budu ve městě tak odletíš do atmosféry.“ řekl jsem a R3 něco nespokojeně zaštěbetal. „Neboj, najdeš mě. Budu mít k ruce upevněný maják, kdybych náhodou potřeboval odletět tak ti dám vědět.“ uklidnil jsem jej a usmál se. Klid v mém hlase zřejmě zapůsobil a R3 už nic nenamítl. “Stejně by ani nevím zda mě tam ihned nepopraví. Přeci jen...naposledy po nás rovnou stříleli.“

Elia:
„Slečno Elio, slečno Elio!“ ozvalo se po zabouchání na dveře, které mě probudilo. Ten hlas zněl celkem naléhavě a ač jsem nechtěla, vstala jsem a otevřela. „Co potřebuješ Rogere?“ zeptala jsem se muže. „Blíží se neznámá loď. Máte se ihned dostavit na velitelství obrany.“ řekl muž. „Dobře, hned tam budu.“ řekla jsem a zývla. “Nesnáším tuhle práci.“

Anakin:
„Támhle to je. Zatím po nás nestřílí.“ řekl jsem si a celkem se mi ulevilo. Zůstal jsem však ve střehu. Přeci jen, mohlo to být pouze kvůli tomu že nebyli v dostřelu. „R3. Všechnu energii do předních štítů, pokusíme se tam někde přistát.“ řekl jsem následně a připevnil si meč k opasku.

Elia:
„Jak to vypadá?“ optala jsem se když jsem vešla do velkého sálu, uprostřed kterého stál oblý stůl s nejrůznějšími obrazci. Jedním z nich byla malá šipka, to byla taloď a další byl velký četverec, který označoval naše město. „Slečno Elio, zatím se nezdá že by byl jakkoliv ozbrojen, pouze letí k nám.“ řekl jistý zavalitý muž s hustým černým knírem a pleší na hlavě. „Pokusili se k nám poslat nějakou zprávu přes Kalkulátor?“ zeptala jsem se a skřížila ruce na prsou, pozorujíc šipku, která se rychle přibližovala. Muž sedící u jakého si stroje z které vysila spousta proužků papíru se otočil na místě. Oproti ostatním v hale byl pohublý a na krysím obličeji měl silné brýle. „Nic. Ani pípnutí.“ řekl muž. Přikývla jsem. „Dobrá, v tom případě zahajte palbu!“ rozkázala jsem k muži u Kalkurátoru. „Ano paní regentko“ řekl muž a rychle na malé páčce vyťukal příkaz.

Anakin:
Pocítil jsem nepříjemné chvění. „R3, úhybné manévry!“ vykřikl jsem a tu kolem trupu lodi prolétlo několik trasírek. “Tihle lidé jsou opravdu zvláštní.“ pomyslel jsem si a snesl se téměř nad zem aby jsme podletěl bariéru střel. Tu jsem opět pocítil zachvění. Bylo to však jiné než před tím. Zvedl jsem loď výš a ještě o trochu se přiblížil.

Elia:
Náhle jsem pocítila podivný pocit. „Zastavte palbu!“ vykřikla jsem. Ostatní se na mě zmateně podívali. “Co jsem to udělala? Proč chci zastavit palbu? Je to možný nepřítel. Ale ten pocit...“ přemýšlela jsem. „Slečno, takhle se jim ale podaří přistát.“ řekl zaskočený důstojník. “Co se stalo, už nejde vrátit.“ pomyslela jsem si a zopakovala rozkaz. „Až loď přistane, osobně vyslechnu pilota. A zjistím co tu chtějí. Možná pro nás mají zajímavou nabídku.“ vymyslela jsem na místě. Absolutně jsem nevěděla proč jsem to udělala ale ten podivný pocit, jakýsi vnitřní hlas mi řekl že ten kdo přilétl... není obyčejný člověk.