Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XV. Duel of Fates

Elia:
S hrůzou jsem sledovala jak byl Anakin po rychlém útoku zahnán do kouta. Tohle bylo něco úplně jiného než ve městě. Věděla jsem ale že Anakin my tím jen dává čas. “Promiň Anakine. Tímto bude smrt mého dědy pomstěna.“ pomyslela jsem si a rozběhla se k cizincově lodi.

Vycrul:
Koutkem oka jsem spatřil jak ta dívka proběhla kolem nás a míří k mé lodi. „Ne...“ sykl jsem a chtěl jí chytit silou. Zaslechl jsem však jiný hlas. „Né. Ona není tvůj soupeř, tím jsem já.“ řekl mladý Skywalker a několika prudkými seky mě donutil k pokleknutí na jedno koleno. Cítil jsem v něm cosi zvláštního. Jak souboj pokračoval, hněv který na mě uvalil z počátku slábl a jak se do jeho mysli dostával klid, měnil se i jeho styl boje. Byl daleko méně surový ale za to klidnější a důraznější. “Snaží se to co nejvíce protáhnout aby mohla zdrhnout!“ došlo mi ale nemohl jsem nic než s přijmout jeho hru a rychle s ním skoncovat.

Anakin:
“Běž a nech to tu na mě. Stejně mě chceš zabít. Bude lepší když to udělá někdo kdo se mi vyrovná.“ pomyslel jsem si a udělal dalších pár výpadů. Sledoval jsem při tom jak Elia nastupuje do lodi. “Teď jen doufám že to stihne.“ pomyslel jsem si a začal pomalu ustupovat, směrem k mé lodi. „Jsi dobrý. Na to že nejsi Kylo Ren.“ řekl jsem a usmál se. Ale rychle jsem uskočil aby mi jeho kopí neprobodlo hlavu. „Raději se sám starej o sebe a ne o ostatní, Skywalkere. Protože až tě porazím tak tě nezabiju hned. Ne budu tě pomalu mučit abys mi prozradil informace, které budu chtít vědět.“ pronesl chladně. Tu jsem zaslechl zvuky motorů a loť celkem nemotorně vzlétla. “Dokázala to, teď už jen stačí aby ses dostala pryč z planety.“ pomyslel jsem si a můj meč se opět skřižil s jeho kopím.

Elia:
Cítila jsem se divně. Na jednu stranu jsem byla ráda že mířím pryč. Ať už to "pryč" zanamená cokoliv. “Je však tohle správné? Děda řekl že je mým osudem jej zabít. Nikoho jiného.“ pomyslela jsem si a ohlédla si. Viděla jsem jak Anakin padá k zemi a ten cyzince stojí nad ním.

Anakin:
Dopadl jsem na znak a meč se mi po ráně do hlavy odkutálel stranou. Hleděl jsem na Vycrulovu masku, pod kterou měl určitě široký úsměv. „Prohrál jsi Skywalkere.“ řekl krátce a v těch slovech se ozívala veškerá jeho pýcha. Ušklíbl jsem se a uhl poheldem, jelikož odpolední slunce mi plně svítilo do očí. Náhle jsem kohosi spatřil. Byl to forsghost Mary Jade. Měla na mě upřený přísný pohled a po tváři jí stékala slza. Donutil jsem se k nevýraznému úsměvu. “Už brzy se shledáme matko.“ Náhle však skrz Její hruď proletěla smršť rudých střel a několik z nich zasáhlo Vycrula přímo do boku. Vycrul zaúpěl a uskočil, jen tak tak se držíc na nohou.

Elia:
„Tím jsme si kvit, Skywalkere.“ Pronesla jsem a nemotorně přistála. Když jsem vyšla z lodi, patřila jsem onoho muž, klečíc kousek od Anakina. Vzala jsem do ruky dědův meč a napřáhla se ale náhle jsem pocítila jak mě něco drží. Něco, co Anakin nazval silou. Ohlédla jsem se a spatřila Anakina, s nataženou rukou ke mě. „N-ne. Nedovolím.“ pronesl než omdlel. A to něco co mě drželo pominulo. Když jsem se pak znovu podívala na místo, kde dříve stál onen muž. Byl pryč. Otočila jsem se k Anakinovi, sedla na jeho hruď a čepel meče mu přiložila k hrdlu. „Měla bych tě zabít! Za to cos udělal!“ procedila jsem skrz zuby. Pohlédla jsem do té tváře, která měla být mým osudem. „Ještě ne. Ještě nenadešel ten pravý čas. Ale jednou...jednou...Jednou to budu já, kdo tě zabije. Můj drahý Skywalkere.