Star Wars: Dědictví Skywalkerů

VIII. Kancléřův pes

Anakin:
Cítil jsem z ní velkou sílu. “Určitě musí na sílu hodně citlivá když dokázala zrušit můj meind trik.“ Jak jsem na ní hleděl, pocítil jsem však i jiné pocity než jen zájem. Byl to strach a nebo spíše obava. Z něčeho co sama neumí ovládat. “Ikdyž je se sílou spojená neumí s ní zacházet.“ došlo mi. A náhlá nejistota ve mě se změnila v jistý mix pocitu pochopení a pobavení. Usmál jsem se.

Elia:
Něco se v něm změnilo. Cítila jsem to. “Něco bylo je jinak, žeby možná... Ne, to není možné!“ dodala jsem si v duchu odvahy ale z toho náhlého pocitu mě zamrazilo. V tu chvíli mě napadlo, že by jsem jej měla zabít ale i kdyby jsem se o to pokusila s celou městskou stráží, tak by jsme neměli šanci. “No tak Elio. Ikdyž je ten muž jinačí než ostatní, pořád je to jen člověk. A ty jsi regentka města Astoria! Musíš si zachovat před svými muži respekt.“ dodala jsem si potřebné odvahy a odhodlala se proniknout jeho pohledem. „Ihned se vzdej cyzinče! Tohle je město Astaria. A ty jsi bez povolení vnikl do našeho města. Jestli nemáš žádné špatné úmysly, tak se nám dobrovolně vydej na milost!“ rozkázala jsem odhodlaně.

Anakin:
Její oči se zaleskli jak a já pocítil že mé ostatní triky už nebudou fungovat. Několik mužů se na ní podívalo a plní přesvědčení zaujali pevný postoj, připravení k útoku. “Zajímavá změna. Ta holka mě začíná celkem zajímat.“ uvědomil jsem si a vrátil meč k opasku. „Dobře, vážení Astariané. Aby jste věděli že hodlám spolupracovat. Nechám se vámi odvést.“ řekl jsem klidně a na oko odevzdaně. Několik z chlapů ke mě přišlo a chytlo mě za pod rameny. Když však mi chtěl další dát pouta, tak je ta dívka rychlým pohybem ruky zastavila. „Půjde dobrovolně, nebo jej na místě zastřelíte. Pouta nejsou třeba!“ rozkázala. Vojáci chvíli váhali a vaměňovali si pohledy ale posléze uposlechly. Jeden z nich dodal. „Jak si velectěná regentka přeje.“ zřejmě se mělo jednat o poklonu ale nebyla pochopena. Skrz hlavu mu prolétl malý kus kovu a muž padl k zemi. „Nikomu jsem nepovolila mluvit.“ řekla klidně a posléze nakázala ať jdeme za ní. Šel jsem, nevěděl jsem zda bych dokázal meč tasit tak rychle abych tu ránu zachytil, na tož aby ten náboj roztavil dříve než by se mi dostal k tělu.

Elia:
Jak jsme míjeli obyvatele města, všichni se našemu uskupení vyhýbali. Moc dobře jsem slyšela z okolí tichý šepot. Šlo většinou o slova typu: „Kancléřův pes zase něco vyčenichal.“ A podobně. Tu přesdívku jsem nesnášela. Ale nemohla jsem jinak. Pokud jsem si měla kanceláře udržet ve své přízni. Kromě toho, byla jsem to já kdo mu napomohl k udržení pořádku. Mé schopnosti rozeznávat jeho nepřátele, byl mymo to jediný rozumný způsob jak využívat své pro ostatní tajemné schopnosti. A mýt z toho nějaký užitek.

Anakin:
“Určitě musí vědět co se o ní říká. Proč je ale nepotrestá jako svého vojáka?“ přemýšlel jsem a snažil se najít odpověď v obličejích ostatních lidí, které jsme míjeli. Pak mi to došlo. “Kancléř musí být určitě pán tohoto města a ona jakožto regent má stejnou úlohu jako Vader... Udržení pořádku.“ Ta úvaha v mých pocitech vyvolávala zmatek. “Strach skutečně byla cesta jak si pořádek udržet ale na druhou stranu to mělo své nevýhody. Přeci jen, vzpomeňme si jak dopadlo Impérium. Určitě tu musí být ten samý případ odporu. Možná proto zabila toho vojáka. Kdyby se zjistilo že už i její muži se jí vysmívají. Dodalo by to odpůrcům kancléře odvahu na povstání.“ nemohl jsem si pomoci ale musel jsem si v tu chvíli vzpomenout na Bena. “Je tohle teď tvůj účel?“

Kylo:
Pocítil jsem jakési zachvění. „Anakine...“ neubránil jsem se zašeptání. „Pane? Jste v pořádku?“ zelptal se stormtrooper. Pohlédl jsem na něj skrze oči masky. „Ano.“ řekl jsem chladně a odkráčel do své kajuty.