Pokračování knihy Star Wars: Dědictví síly se odehrává o dva roky později. Přesně hned po ukončení epizody sedm, kdy Anakina že spánku probere nečekané zachvění v síle. A přinutí jej se vydat na další nečekané dobrodružství.
Anakin: Čáry kolem mě se opět změnili v hvězdy a náhle se loď samovolně zastavila. “Jsme tu.“ pomyslel jsem si s úlevou a pohlédl na obří pouštní planetu po mé pravici. Nevypadala nijak zvláštně. Z vesmíru nebyla vidět žádná větší města či hory a v prostoru kolem dle senzorů nebyla žádná orbitální stanice. „R3, popiš mi místa s nejhustším obydlením.“ řekl jsem a pozorně četl skromné údaje a hledal nějaké vodítko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zprvu se zdálo že jde o jde o "běžnou" planetu ale pak jsem narazil na celekem zajímavou pasáž. „Jak to myslíš těmi mobilními městy?“ zeptal jsem se a na displeji mi vyjela tabulka i s obrázkem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Lidé žijí ve městech, která se pohybují a která se vzájemně požírají...“ znělo mi to dost šíleně. „Proč ale?“ na tu otázku mi odpověděl velmi stručně. "Chybí záznamy." Pokrčil jsem rameny. „Dobře, letíme tam.“ řekl jsem po krátké úvaze. R3 ani nestihl začít protestovat a už jsem strhl knipl směrem k planetě. Planeta měla jen mírná oblaka a tak cesta skrz atmosféru šla rychla a poněkud snadno. „R3, zaměř nejbližší město. Zastavíme se tam. A radši mi rovnou popiš obyva...“ než jsem to dořekl tak kousek od lodi něco bouchlo. „Co to bylo?!“ lekl jsem se a udělal s lodí otočku. Proti mě jělo obří cosi. Z dálky to vypadalo jako hora ale blížilo se to. „R3. Je tohle jedno z měst?“ Na displeji se objevil souhlas. „Nejsou rovna přátelští.“ pomyslel jsem si když se vedle mě obejvil další černý obláček. „Asi rychle zmizíme.“ řekl jsem a R3 začal v prudkých kličkách stoupat. „R3! Úplně pryč zase ne! Jen dál od toho města.“ naštvaně jsem rozkázal a loď se zastavila v jednom z mála hustých mraků. Povzdechl jsem si. „Proč po nás stříleli?“ zeptal jsem se a pochopil proč vlastně sem nechce nikdo moc lítat. Na obrazovce se mezi tím vyskočila zpráva. Byla tam něco o tom že cizincům zrovna nevěří a létající že nás asi považovali za průzkum z jiného města. Opět jsem si povzdechl a podrbal na hlavě, když tu jsem pocítil něčí sílu. Bylo to jen krátce a neuvěřitelně slabě ale byl jsem si jist že ano. „R3, předej mi řízení.“ řekl jsem a zamířil přímo za tou stopou.
Neznámá osoba: „Volal jste mě? Řediteli?“ optala jsem se když jsem přišla k trůnu, složeného z ozubených kol. „Ano. Jak jdou práce s opravami dvanáctého a šestého podlaží?“ zeptal se muž. Byl tak v středním věku. Dlouhé hnědé vlasy, kotlety a kulaté brýle. Na sobě hnědozelený hábyt a na hrudi mu vysel náhrdelník se znakem velkého písmene V. „Ještě tak dva týdny. Dost dělníků nám umřelo během bojů s městem Ašur.“ konstatovala jsem jsem sevřela ruce v pěst když jsem náhle pocítila v jeho hlase zlobu. „Lenoši neschopní! Což pak je to tak těžké opravit pár podlaží?“ vyštěkl ke mě. „Město je veliké a ti lidé pracují od rána do večera.“ dovolila jsem si podotknout. Sjel mě žhavým pohledem. „Neodmlouvej svému kancléři.“ vyštěkl a div se přitom nevznesl z trůnu. Přikývla jsem. Ač s velkým odporem. „Táhni mi z očí!“ rozkřikl se. Otočila jsem se na podpatku a odkráčela pryč.
„Blbec! Ať si to zkusí sám!“ rozkřikla jsem se když jsem se vrátila do svého pokoje a rozmáchla rukou. Stůl i židle, jenž se nacházeli na tom místě se náhle odhodili na druhou stranu místnosti. Chytla jsem si ruku a zhluboka se nadechla. „Sakra. Už zase jsem se neovládla.“ sikla jsem a klekla na kolena k malé bedně, která ležela jen kousek od mé nohy. “Kéž by tu byl otec. Ten by se s ním vypořádal.“ pomyslela jsem si otevřela krabici. Na jejímž dně ležel jakýsi předmět. “Děda by nebyl rád, že tohle dělám.“ pomyslela jsem si, vzala do rukou tu věc a zapla světelný meč. Okolí se ponořilo do rudé barvy. „Darth Tyranus určitě ne.“
