Pokračování knihy Star Wars: Dědictví síly se odehrává o dva roky později. Přesně hned po ukončení epizody sedm, kdy Anakina že spánku probere nečekané zachvění v síle. A přinutí jej se vydat na další nečekané dobrodružství.
Elia: Se značným zaskočením jsme společně sledovali trosky prastarého sithského světa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mě z toho přejížděl mráz po zádech ale Anakin byl očividně v šoku. „Co teď? To jako chceš prolést každou skálu v okolí?" dovolila jsem si do něj rípnout. "Ironie. Všechna vědění starých sithů skončila v propadlišti dějin a stejně tak i jejich planeta."
Anakin: Přešel jsem její poznámku bez komentáře. Místo toho jsem zavřel pusu a pomalu si sedl na židli pilota. „Jsou nějaké záznamy?" zeptal jsem se a Elia se podívala do systému. Nedělal jsem si iluze o tom že to udělala aby skryla svojí škodolibý radost. Po chvilce však přeci jen promluvila. Nebylo to však to co jsem myslel. „Co je to?" zeptala se a ukázala prstem na jednu ze skal. „Vypadá to jako nějaký palác nebo snad hrobka." "Došlo mi." pohlédl jsem na Eliu a na jazyku my vyvstala nevyslovená otázka. Místo toho Elia polkla a přikývla.
Elia: Cítila jsem jak mi vyschlo v hrdle. Z toho chrámu ke mě cosi promlouvalo. Táhlo mě to k sobě. A v hloub svého nitra jsem zaslechla tichý hlásek: "Pojď blíž. Blíž, mé dítě."
Anakin zapnul podsvětelné motory a loď se pohlad kupředu. Cesta tam byla poněkud obtížnější než jsem čekala. Trosky byly blíže než se zdálo a tak jsme museli hodně kličkovat a měnit směr. Ale nakonec se podvozek lodi zachytil na onom kousku skály. „Běž do skladu a koukni se po skafandrech." řekl náhle Anakin. Za jiných okolností bych jej poslala do huttího bazénu ale teď jsem byla vděčná. Pohled na chrám mi vracel onu noční můru a hlavně jsem doufala že čím dříve budeme pryč. Tím lépe. A nejrychleji to půjde, když budeme spolupracovat. Vstala jsem a odešla do skladu.
Anakin: Bylo to vzrušující. Byly jsme snad první kdo po tisíciletí vstoupil na Koriban a dost možná první od jeho zničení. Po chvilce se Elia vrátila. Vypadala až vyčerpaně. „Děje se něco? Vypadáš vyčerpaně.“ zeptal jsem se opatrně. Ale ona jen odsekla s tím že co se o ní starám. Hodila po mě jeden oblek a poté se šla do jiné kajuty sama převléct.
Posléze jsme oba vyšli z lodi na povrch asteroidu. „Zakotvil jsi loď?“ zeptala se než jsme úplně opustili okolí lodi. Pohlédl jsem na ní s nechápavým výrazem a nemohl si nevšimnout že má u opasku světelný meč. “Hmm. Jestli mě chceš tady zabít udělej to rychle. Nechci aby mi praskla hlava kvůli vakuu v okolí.“ pomyslel jsem si a vydal se bez odpovědi k chrámu. Samozřejmě že s Eliou v patách.
Elia: Kráčeli jsme pomalu a opatrně. Čím blíže jsme byli, tí více jsem cítila okolní temnotu a jak mnou pomalu prochází. Bylo to opravdu nepříjemné. Cítila jsem všude kolem smrt a utrpení. Jakoby ke mě promlouvali všechny duše Koribanu. Poté jsem pohlédla na vchod do chrámu a zastavila se. „Anakine! Koukni!“ vykřikla jsem a ukázala na vchod kde stála jakási postava. Pohlédla jsem na Anakina, který na mě hleděl nechápavým výrazem. “Nevidí to.“ Došlo mi a po chvilce jsem pokračovala. Když jsme se o kousek přiblížili, postava zašla dovnitř.
Spolu s Anakinem jsme vešli též a za vchodem se zastavili. Anakin náhle pohlédl na přístroje a v úžasu zajásal. „Neuvěřitelné. Je tu kyslík a dokonce dost na to aby jsme sundali helmy.“ Já údiv nesdílela. Spíše naopak. Ještě se mi přitížilo. “Co to znamená, tohle místo...je stejné jako v mém snu.“ uvědimovala jsem si a váhala zda to říct. Tu jsem však v jednom z vchodů do další místnosti zahlédla tu podivnou postavu. Teď už jsem dovedla rozeznat rohy a podivné obrysy na jakémsi hábitu. Do obličeje jsem jí však neviděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
