Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XVII. Démoni

Anakin:
Provedl jsem prudký výpad a skoro jí vyrazil meč z ruky. „Soustřeď se Elio. Zatím se dnes moc nesnažíš.“ udělil jsem jí políček a provedl další sadu úderů. Elia byla od rána nějaká rozhozená.
Na cestě na Koriban jsme byly už třetí den a za tu dobu jsme spolu denno denně trénovali šerm.  Bylo to zvláštní, trénovat někoho kdo ještě nikdy nedržel meč v ruce a dávat bacha aby se nezranil. Z druhé strany se zdálo že se o moje zdraví nestará, kdykoliv mohla se mě Elia pokusila bodnout či seknout. Co mě však na ní fascinovalo bylo to že se nikdy nepokusila mě bodnout ve spánku nebo když jsem byl vůči ní zády. Taková dávka cti se jen tak nevidí a to ani u rytířů jedi.
Toho dne však se o nic nepokusila. Spíše naopak se zdálo že mě šetří a to mě znervózňovalo a zároveň rozčilovalo. Její nečekané ač předvídatelné výpady mi pomáhali se udržet ve střehu. Když však po tři hodiny běžného času k ničemu nedošlo, zastavil jsem bráněním a přešel do útoku. A uvědomil si že i její obrana je jakási jiná. Před ani ne dnem byla při obraně strašně prudká až zbrklá. Toho dne však byla podivně neohrabaná. Přestal jsem útočit a odstoupil. „Chceš přestávku?“ zeptal jsem se, holkám jsem nikdy zrovna nerozuměl a tak jsem myslel že se pouze špatně vyspala.

Elia:
Jeho náhlá otázka ve mě popudila vstek. „Myslíš snad že nejsem dost dobrá abych mohla pokračovat?“ vyštěkla jsem a rozhodila rukama. Upustila jsem při tom svůj meč a ten sjel po hladké podlaze až ke zdi. Pohlédla jsem na meč, poté vrátila pohled na zmateného Anakina. „Elio jsi..?“ pokusil se zeptat ale než ke mě jeho slova dozněla jsem utekla do jedné z kajut a zavřela se tam.
Opřela jsem se o zamčené dveře a klesla na kolena. Pozvedla jsem pravou ruku před očima a letmém světle si jí prohlédla. “Nikdy to nezvládnu.“ pomyslela jsem jsem si a praštila druhou rukou do dveří. „Nikdy...je ve všem lepší. Není možné abych jej zabila během souboje.“ řekla jsem a po tváři mi stekla slza. Nevěděla jsem ani proč vlastně ale chtělo se mi brečet. Ten muž mě na jednu stranu osvobodil, na druhou mi sebral veškerý účel bytí. Jediný můj cíl bylo v tu chvíli jej zabít v čestném souboji. Aspoň jsem teda doufala že tak by si to děda přál.

Anakin:
Cítil jsem její zoufalství. Nedokázal jsem však pochopit proč. Přišel jsem k meči a sebral jej že země. Jeho rukojeť byla hodně zvláštní a originální. V ruce se držel pohodlně. Téměř dokonalý meč. Poté mě cosy napadlo. “Možná že by jí to mohlo pomoci. Ale je to hodně ryskantní.“ pomslel jsem si a pak pokrčil rameny. Otočil se a i s mečem hraběte Dooku přišel k mé dveřím kajuty, z které jsem zaslechl tupou ránu. „Elio.“ řekl jsem pomalu, nedočkal jsem se však žádné odpovědi. „Už tě nebudu trénovat v umění boje.“ řekl jsem a položil meč před kajutu. „Nyní to bude čistě na tobě.“ dodal jsem a odešel do pilotní kabiny, zkontrolovat dráhu letu.