Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XVI. přetrhaná pouta

Anakin:
Stál jsem uprostřed jezera. Voda kolem mě se lehce výřila a kolem mě vál jemný větřík s líbeznou vůní borovic. Zhluboka jsem se nadechl abych nasál tu příjemnou vůni do plic. „Anakine.“ zaslechl jsem náhle povědomí hlas. Ohlédl jsem se a spatřil za sebou Maru Jade. „Ahoj mami.“ řekl jsem a otočil se k ní čelem. „Blížíš se k těmnotě.“ řekla přísně. „Je to cesta. Spojení temné a světlé strany.“ řekl jsem. „Víš že oč se snažíš je nemožné?“ zeptala se a udělala krok ke mě. „Rytíři jedi, věřili že jejich učení je to správné.“ Mara se však nedala. „Nepřímou tě. Temnota ani Světlo. Stane se z tebe vyvrhel.“ pronesla až zoufale. „Tohle je cesta. Už jsem se rozhodl. Po tisíciletí se Jediové a Sithové zabíjeli. Jestliže nenajdu rovnováhu. Bude se v tom pokračovat, dokud se celá galaxie neutopí v krvi.“ řekl jsem vážně a pohlédl jí do očí. „Takže tohle je tvá cesta... Jestliže na tom trváš, vydej se do neznámých oblastí, tam najdeš odpověď. Nač hledáš.“ řekla a zmizela. „Sbohem.“ řekl jsem a cítil jak se spojení mezi mnou a tím místem trhá. Jak se mé nohy pomalu noří do vody, já ztrácím rovnováhu a padám na znak.

Vytřeštil jsem oči na ocelový strop a z hluboka dýchal. Po čele mi stékal studený pot. “Byl to jen sen.“ ulevilo se mi a posadil jsem se. „A, už jsi vzhůru.“ řekl ženský hlas. Ohlédl jsem se na Eliu, která stála opřená u vstupu do místnosti. Byla to na velikost lodi dost velká místnost. Dost místa na cvičení s mečem, k tomu ještě stůl a lavice. „Ehm..jo.“ řekl a vstal. „Jsi celej?“ zeptala se spíše z nudy. Bylo to poznat z hlasu. Přikývl jsem a promnul si bouli na hlavě. „Bohužel jsem tu nenašla žádný led.“ řekla, přišla k nějakému přístroji a vzala trochu kaše. „Tyhle vesmírné lodi jsou vskutku zvláštní místa.“ řekla, jakoby jí už znala od nepaměti. „Jak dlouho jsem vlastně byl v bezvědomí?“ zeptal jsem se. Zamyslela se a pak odpověděla: „Pár dnů.“ řekla jakoby to bylo něco zcela běžného. „Ahh...děkuji.“ řekl jsem a cítil se krapet trapně.

Elia:
„Neděkuj!“ zarazila jsem jej chladně a sedla si naproti němu. „Dlužila jsem ti, a teď ty dlužíš mě.“ řekla jsem a nabrala si lžíci kaše. Zmateně zamrkal. „Nedělej že o ničem nevíš! Zachránila jsem tě aby tě nezabil a pak tě ještě vzala na svou loď.“ sjela jsem jej. „Já tě o pomoc neprosil.“ řekl jakoby se jej to vůbec netýkalo. To už jsem nevydržela, skočila na stůl, chytla jej za vlasy a ke krku mu přiložila nůž. V očích mi při tom žhnuly slabé ohníčky. „Nesnaž se mě vytočit Skywalkere. Zachránila jsem tě jen proto že tě chci zabít osobně a něco od tebe chci. Tak to nechtěj uspěchat dříve než to bude třeba!“ řekla jsem plná vsteku, který se ve mě za tu dobu navstřebal. „Dobře. Tak co po mě chceš?“ zeptal se a v jeho hlase byl donucený zájem. Ušklíbla jsem se. “Tohle vždycky zabere.“ pomyslela si a ustoupila od něj. Uložila nůž zpět do boty a odepjala z opasku světelný meč, který se rudě rozzářil. „Chci aby jsi mě naučil bojovat se světelným mečem.“ řekla jsem tak vážně jak to jen šlo a namířila hrot čepele na něj.

Anakin:
“Zdá se že nemám na vybranou.“ pomyslel jsem si a vstal. „Dobrá. Naučím tě co budu moci. Ale mám jednu podmínku.“ řekl jsem a ona na mě překvapeně pohlédla. Zřejmě nečekala takovou drzost. Má slova však byla naprosto vážná. „Jakou?“ zeptala se. „Staneš se mím učedníkem ale nejprve zamíříme na Koriban.“ Upřela na mě zkoumavý pohled. „Dobrá. Můj mistře.“ pronesla a do slova mistře dala tolik ironie kolik se jen vešlo.

Tak jo lidi. To se nám to ale zajímavě vybarvuje, nemyslíte? Určitě máte opět tunu otázek jako proč letí zrovna na Koriban a rod planetu Sithů a zda Vycrul přežil. No rozhodně mám pro vás ještě spoustu zajímavostí a odpovědí které vás určitě překvapí. Doufám též že se vám tahle knížka líbí. Jaký vlastně máte zatím názor na to co se stalo? No nic. Nebudu už to okecávat. Určitě se těšte na další kapitoly 😃