Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XX. „You are master of nothing"

Anakin:
Byl jsem tím vskutku ohromen. Něco takového se dělo pouze vzácně. O to větší jsem však pocítil podivný tlak. „Sundáme si helmy a pak...“ Elia mě však zarazila zataháním za rukáv. „Pojďme raději pryč.“ poradila mi. Nechápavě jsem zavrtěl hlavou. „Ty ruiny jsou tisíce možná sta tisíce let staré. Nic tu není.“ ujistil jsem jí a sundal helmu. Elia udělala to samé a neustále se rozhlížela. „Támhle to vypadá že by něco mohlo být.“

Elia:
Řekl Anakin a ukázal na chodbu, kde neustále stála ta tajemná postava. Než jsem stačila cokoliv namítnout se tam rozešel. “Do háje.“ pomyslela jsem si a chvíli uvažovala zda se neotočí ale posléze jsem jej následovala.

Chodba byla plná soch. Sochy byly podobné oné postavě, která šla jen pár metrů před námi. A byla byla i poměrně vysoká. Kolem dvou metrů určitě. “Tohle se mi nelíbí.“ pomyslela jsem si když jsem si všimla že Anakin míří na stejné místo jako ve snu. Už z dálky jsem rozeznávala stejnou sochu, sedící na podivném trůnu a zvláštní symboly na ní vyrité. K mému překvapení tak tajemná postava vešla do oné sochy a posadila se. Pocítila jsem mravenčení v kostech a zastavila Anakina pevným chytnutím za rukáv. „Co je zas?“ ohradil se a vypadal nazlobený. „Nechoď dál! Je to nebezpečné.“ varovala jsem ho. Zastavili jsme se jen pár kroků před onou sochou. „Nesmysl, to jen okolí je nasáklé temnou stranou!“ začal se se mnou hádat. A jelikož stál k soše zády ani si nemohl všimnout že její prázdné důlky zmodrali a ruce onoho ducha se pomalu blížili k němu. “Je to marný, nebude mě poslouchat. Ale když... nemám na výběr!“ uvědomila jsem si, vytasila meč, stáhla Anakina k sobě takže ztratil rovnováhu a spadl na zem. Posléze jsem se rozmáchla a chtěla přetnout sochu vejpůl ale náhle na mě dopadl studený dotek onoho ducha.

Anakin:
Zůstal jsem samým překvapením zírat na Eliu, která se zarazila na místě jako socha. Slyšel jsem jak se zhluboka nadechla a poté pomalu sklopila ruku s mečem k opasku. „Je to příjemný pocit se opět zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu.“ pronesla démonizovaným hlubokým hlasem. Na prázdno jsem polkl a vstal. „Elio...jsi v pořádku?“ zeptal jsem se opatrně ale ani se neotočila. Místo toho přišlo další podivné zasyčení jak se znovu nadechla. „Elio. To jsem já Anakin!“ řekl jsem silněji a udělal krok k ní. Otočila se. V očích jí planuly  modré plamínky. „Není žádná Elia. Teď už né. Existuje jen Marka Ragnos!“ pronesla až se její démonický hlas rozlehl po celém chrámu. „Co jsi s ní provedl!?“ zakřicel jsem a postavil se do bojového postoje. Z hluboka a děsivě se zasmála. Ten smích byl tak bezcitný, že mi z toho vyvstala husina na krku. „Tak co si s ní udělal!“ vykřikl jsem naštvaně. „Vymazal její existenci. Její duch je teď mým a já jsem jí. A ty poklekni, červe! Nebo pociť můj hněv!“ pronesl nadřazeně.

„Promiň Elio. Já Anakin Skywalker, syn Mary Jade a Luke Skywalkera, mistr arci-jedi se ti nikdy nepokloním!“ pronesl jsem a dal jsem do toho veškerý svůj důraz. Než abych počkal na jeho reakci jsem vyskočil a máchl mečem. Odrazil můj meč svým, jakoby to byl otravný hmyz a rychlým pohybem mě chytil pod krkem a pevně stiskl. „Ty jsi mistr ničeho.“ pronesl pevným tónem, rozmáchl se a hodil se mnou o jednu ze soch. Vyrazil mi dech a než jsem se vzpamatoval po mě hodil kouskem sochy. Uskočil jsem a přitáhl si k sobě meč. „Nedovolím ti, jí ovládat...“ řekl jsem a zakašlal.