Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XXII. Rada světla

Anakin:
Nic jsem neviděl a nemohl jsem se ani hnout. Věděl jsem že nejsem ve světě živých ale ani jsem necítil že bych zemřel. Všude kolem mě jsem však cítil klid. Nic víc než klid. „Takže jsi konečně dorazil.“ zaslechl jsem povědomí hlas. Otevřel jsem pomalu oči a spatřil čisté nebe bez mraků, cítil vůni borovic a před očima jsem zahlédl něčí tvář. Kvůli slunci jsem netušil o koho jde ale byl mi velmi povědomí. „Kdo jste?“ zeptal jsem se. „Můj drahý synu.“ řekl posléze hlas. „Otče!“ došlo mi a ihned jsem vstal. Luke Skywalker stál předemnou ve svém obvyklém bělo-béžovém hábitu a na jeho tváři se značil náznak úsměvu. „Otče já jsem?“ než jsem se stačil zeptat mi druhý hlas za mímy zády odpověděl. „Né synu. Jsi zde, protože jsme ti to umožnili.“ řekl ženský hlas. Ohlédl jsem se a spatřil ženu v rudých vlasech. „Mami...“ vyřkl jsem a objal jí kolem krku. Zřejmě na to nebyla zvyklá, protože krátce zaváhala a poté mě též objala.

„Proč tu vlastně jsem?“ zeptal jsem se když jsme se pustili. Mara pohlédla na Luka a ten kývl. „Rada světla si tě žádá. Vyslechni tedy její přání.“ řekl Luke a tleskl rukama o sobe. Rázem jsem stál uprostřed kruhu křesel, na nichž seděli všemožní lidé, včetně Luka a Mary. Mezi všemi jsem též poznal a to mě asi zaskočilo nejvíce Mace Windu. „Mistře...“ zalapal jsem po dechu. „Vítam tě. Mladý Skywalkere. Ušel sis dlouhou cestu.“ řekl Mace a jiný muž potvrdil. „Ano. Moc dlouhou cestu.“ pronesl muž, sedíc vedle Luka. „Kdo jste?“ zeptal jsem se opatrně. „Tvé jest, jeho jméno.“ pronesl až pisklavým hlasem tvor, sedící v křesle. Byl z nich nejmenší a měl dlouhé zelené uši. „Mistře Yodo. Těší mě vás potkat.“ řekl jsem bez okolků a uklonil se. „Vy jste tedy Anakin Skywalker?“ dodal jsem posléze a byl jsem krapet vzrušený. Můj děd však vypadal jako padesátiletý mož s krátkými šedými vlasy, klidným a poměrně otcovským pohledem. „Ano, vnuku.“ řekl Anakin a usmál se.

Poté chvíli nastalo ticho, než promluvil další muž. „Je načase učinit rozsudek o tomto mladém muži.“ Byl starý, vousy bílé jako sníh a když promluvil, ihned mi někoho připoměl. „Pravdu máš Kenobi. Ztrácet čas nesmíme.“ řekl Yoda a pohlédl na ostatní, kteří přikývli. „Názor váš mistře Quaj-gon Jine?“ zeptal se Yoda. „Je to mladý hoch. Jeho úmysly jsou čisté.“ řekl muž ve středních letech, sedící vedle Obi-Wana Jenobi Yodou. „Má silnou vůli ale jeho ambice jej k temné straně vedou.“ řekl Yoda. „Jeho cíle prostředky jsou. Není obavy se starat o jeho budoucnost.“ pronesl Mace Windu. „Můj vnuk je Skywalker, odjakživa jsem důsedky pádu a návratu temnot.“ řekl Anakin trochu suše. „Můj syn se určitě počil z chyb minulosti.“ řekl Luke a pohlédl na Maru. „Synu, věřím v tebe. Jsi silný, čeká tě hodně neštěstí ale musíš vydržet.“ pronesla přímo ke mě. Načež Mace přejel pohledem ostatní a přikývl. Ostatní též a náhle se zhostila tma. Skrze tmu, ozářila protor zář světelných mečů. A poté, začal každý mistrů odříkávat: „Nejsou žádné emoce, je jen klid.“ „Není žádná nevědomost, jejen poznání.“ „Není žádná vášeň, je jen klid.“ „Není žádný chaos, je jen harmonie.“ „Není žádná smrt, je jen síla.“ A na to sklopily své meče k zemi a okolí prozářil jas.

Tak jo lidičky. Tohle by byl vážení přátelé konec druhé knihy že světa star wars. Takže doufám že jste si tuto knihu užili. Protože další kniha výjde až příští výkend, tak budu rád za vaše ohlasy a když tak i názor. A co by jste třeba chtěli vy vidět v další knížce? Tohle už je ale opravdu všechno takže u dalších knížky na shledanou. 😁