Star Wars: Dědictví Skywalkerů

XIV. Death paradies

Anakin:
Náhle mě napadla šílená myšlenka. “Mohlo by to vyjít.“ pomyslel jsem si a ohlédl na Eliu s vážným pohledem. “Co myslíš?“ přenesl jsem své myšlenky do Eliiny hlavy. Lehce polekaně na mě pohlédla. To my stačilo, otočil jsem svou loď proti útočníkovi a zapnul vysílačku.

Vycrul:
“Co to dělá ten blázen?“ pomyslel jsem si a otevřel kanál. „Tady Arci-rytíř jedi Anakin Skywalker z Nové republiky. Ohlašte vaše úmysly útočící lodi.“ ozavalo se z vysílačky. Měl jsem chuť se rozesmát. Ale pak jsem si to rozmyslel. V té výzvě bylo cosi skrytého ač byla vysloveně směšná. „Arci-rytíři Skywalkere, tady rytíř z Renu Vycrul. Jsem zde na misi, jenž mi udělil Kylo Ren.“ z druhé strany jsem zaslechl tiché zakletí. „Lodi prvního řádu. V rámci kodexu cti vás žádám o to aby jsme náš spor vyřešili na planetě.“ znělo z vysílačky. Již jsem se neudržel, z vysoka jsem se rozesmál. „Arci-rytíři. Vaše nabídka je tak směšná že se nedá odmítnout. Čekejte vaše brzké shledání s Kylo Renem.“

Elia:
Jeho smích se zaril hluboko pod kůži. Byl tak chladný a bezcitný. Otřásla jsem se z toho. „To nemůžeš vyhrát!“ začala jsem naléhat. Byla to částečně prosba ale i výzva. Nevěděla jsem jak ty pocity popsat. Jedna má část byla potěšena že dost možná už brzy bude potomek vraha mého dědy mrtev ale na druhou stranu jsem byla naštvaná že jej nemohu zabít osobně. A v neposlední řadě jsem byla v obavách. Co se mnou teď bude. „Jestliže ten Vycrul vyhraje, tak si myslím že se mnou nebude mít slitování.“ zašeptala jsem si pro sebe, tak aby to Anakin neslyšel.

Loď se každopádně začala snášet zpět k povrchu planety.

Anakin:
“Zněl mi hodně sebevědomě. Určitě bude hodně agresivní a nebude mít se mnou slitování. Přeci jen přijal mou nabídku jen proto že mu přišla k smíchu.“ pomyslel jsem si a cítil jak ve mě narůstá zlost. Nenápadně jsem se ohlédl na Eliu. “Záleží jen na ní jak se rozhodne.“ pomylslím si a pomalu přistál na okraji jedné z placatých skal.

Vycrul:
“Zajímavé místo. Nemá odsud kam uniknout. Skok dolů je jistá smrt i pro uživatele síly. Vypadá skutečně odevzdaně.“ pomyslel jsem si a přistál se svou lodí na opačné straně skály.

Elia:
Vypl všechny systémy a ohlédl se na mě. „Vystupujeme.“ řekl vážně a otevřel kokpit. „Počkej, co chceš dělat?“ zarazila jsem ho když se zvedal. Pohlédl na mě skoro až otcovským pohledem. „Než to skončí, odletíš s jeho lodí pryč. Určitě to zvládneš.“ řekl klidně, jakoby to měla být zcela běžná věc. „Cože? Ale to?!“ pokusila jsem se odporovat. Pohlédl mi do očí. V těch jeho nebyl ztrach ani obavy, zdál se zcela vyrovnaný. „Ty to zvládneš a když ne...“ mlčel a vyskočil z lodi na kamené podloží.

Vycrul:
Stál jsem před svou lodí a nechal je ať vystoupí. Přeci jen, nevěřil jsem že by se pokusili utéct. Bez droida by se daleko nedostali. „Nějak vám to trvá. Bojíte se?“ houkl jsem na ně s neskrývaným pohrdáním a opřel se o kopí. Jiný člověk už by byl dost naštvaný aby se mu klepal hlas ale jemu ne. „Mám ještě jednu prosbu.“ řekl náhle. “Ten arci-jedi je podivín. Ale zajímavý to člověk.“ pomyslel jsem si a pozvedl obočí. „Jaký?“ zeptal jsem.

Anakin:
„Pokud prohraji. Vezmi tuto dívku ke Kylo Renovi. Tohle není její boj.“ řekl jsem a rytíř naproti mě se zamyslel. Poté se podíval na Eliu, která stála kousek za mnou. Poté přikývl. „Tvoje hra se mi zamlouvá Skywalkere. Ta holka bude vskutku zajímavým darem pro mého pána.“ pronesl a pozvedl kopí. „Cože!? To nemůžeš!“ vykřikla náhle Elia. Přísně jsem se naní zahleděl. „Běž!“ řekl jsem a sáhl po meči, který se emeraldově rozzářil. Poté jsme se oba, já i on proti sobě rozběhli.

Oba jsme se skřížili kdesi uprostřed skály. Ačkoliv neměl světelný meč ani tyč, dovedl mé výpady bravurně odrážet. “Tenhle nebude z nejslabších.“ pomyslel jsem si když jsem se naopak musel krýt já. “Doufám že jsem neudělal chybu.“ pomyslel jsem si.