Popřený instinkt ✔️

5. kapitola

Margot

Než jsem se nadála, byla Samantha zpět a já musela čelit tomu, čeho jsem se tolik obávala. Nechtěla jsem z toho dělat zbytečně velkou vědu, protože i kdybych měla nadále pracovat pro Joshe, nebylo by to nic obtížného. Vlastně by to bylo snazší - pracovně. Vztahově to ale bylo úplně někde jinde. Josh se skoro vůbec neprojevoval, takže bylo nesmírně těžké navázat s ním kontakt. Samantha byla sice moje nadřízená, ale když na to přišlo, mohla jsem se s ní bavit jako s kamarádkou. 

Jakmile jsem se kolem oběda dozvěděla, že se dnešní porady nebudu moct zúčastnit, moje nervozita ještě stoupla. Podle všeho to bylo pouze mezi Samanthou a Joshem, takže jsem jejich rozhodnutí nemohla ani nijak ovlivnit. Bridget to bylo na druhou stranu úplně fuk. Když jsem za ní přišla, seděla za stolem, před sebou už téměř snědenou pizzu a lakovala si nehty.

,,Uvolni svaly, Margot, působíš jako zombík," rýpla si do mě a já si k ní přisunula volnou židli. ,,Tebe to fakt nestresuje?"

Pokrčila rameny a napila se vody. ,,A pomůžu tím něčemu, když se budu stresovat? Josh po mně skoro nic nechce. Kdyby mi měl šéfovat i po dnešku, nezlobila bych se. Spíš mi pořád v hlavě visí ta druhá věc... Podle mě na to jde pomalu jen teď. Jakmile pověst vrahouna vychladne, půjde tvrdě na věc a zaúkoluje nás. Jenže to dělá i Samantha, akorát od samého začátku. Byla by to příjemná změna."

,,Takže ti už není nepříjemná představa, že pro něj budeš pracovat? Před dvěma týdny jsi mluvila jinak."

Dlouze se na mě zadívala. ,,Znáš mě, mám ráda vzruchy. Ale kdybych měla být zcela upřímná a dát všechny žerty stranou, tak... ne, tohle prostě není vrah. Je sice divně zakřiknutej, ale zkrátka mi to nesedí. Ze začátku jsem z toho měla divný pocit, ale to zapříčinily ty kecy všech okolo. Teď je to pro mě jen sexy ňouma, který polyká prášky."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Já stále nevím, co si o tom všem mám myslet."

,,Tak to pusť z hlavy, stejně to neovlivníš."

,,Jo," přitakala jsem. ,,neovlivním. A to je mi právě nepříjemné."

Věnovala mi úsměv. ,,Vadí ti, když nemáš věci pod kontrolou, hm?"

Zvedla jsem oči v sloup. ,,Nesmírně."

**

Když jsem se o deset minut později vracela do kanceláře, našla jsem u dveří Samanthu. 

,,Ahoj, jsem ráda, že jsi zpátky."

Nadzvedla obočí. ,,Nápodobně. Čekám tu už čtvrt hodiny."

Sakra, já si umím vybrat čas.

,,Omlouvám se, byla jsem u Bridget, potřebovala s něčím pomoct."

Samantha potlačila úsměv. ,,S dojedením pizzy?"

Chvíli jsem si myslela, že mám špinavou pusu, ale pak mi došlo, že v ruce držím zbytek vystydlého těsta.

,,Potřebuji s tebou mluvit," prolomila ticho a já se chopila kliky. ,,Samozřejmě, pojď dál. Josh mi říkal, že tohle byla kdysi tvá kancelář."

,,Ano, kdysi dávno. Je to tady útulné, ale jde sem strašně málo světla. Pro kytky je to nepraktické."

Teď jsem to byla pro změnu já, kdo musel potlačit úsměv. Posadila jsem se naproti ní a opět se mě zmocnil pocit nervozity.