Popřený instinkt ✔️

22. kapitola

Margot

,,Jaká byla?" zeptala jsem se a přitulila se mu k hrudníku. Cítila jsem neskutečnou únavu, ale i tak jsem nedokázala zabrat. Na to se v mé posteli dělo za poslední hodinu až příliš nemravností. Navíc jsem pořád nedokázala uvěřit, že se to stalo. Několik týdnů jsem byla přesvědčena, že už spolu nikdy nepromluvíme.

,,Tracy? Byla komplikovaná. A měla mě omotaného okolo prstu."

,,Jak jste se potkali?"

Pohladil mě po paži a já k němu vzhlédla. Upíral pohled do stropu. ,,Dělala brigádně servírku v jednom bistru. Připravovala naprosto příšerná jídla, ale já tam stejně pořád chodil, protože jsem byl zamilovaný až po uši."

,,Kolik vám bylo?" pokračovala jsem ve vyzvídání a prstem mu na hrudi kreslila kroužky.

,,Jí šestnáct, mně sedmnáct."

,,Měl jsi někoho před ní?"

Sklopil ke mně pohled a zavrtěl hlavou. ,,Ne, byla první."

Málem jsem se zakuckala. ,,A měl jsi někoho mezi ní a mnou?"

,,Krátce po její smrti jsem skončil v léčebně a po propuštění jsem měl jen tebe."

,,Páni... tak to máme remízu," přiznala jsem.

,,Vážně?" zeptal se nevěřícným tónem.

,,Vážně. Proč se tak divíš?"

,,Tys taky zněla udiveně," hájil se a já ho lehce šťouchla. ,,Jenže tobě je dvacet devět. No jo, počkej! To jste spolu byli opravdu hodně dlouho."

Přitakal. ,,Ano, byli. Občas se mi to zdá jako celý život."

Josh mi řekl ještě pár věcí ze své minulosti. Vyprávěl mi o začátcích s Tracy, o smrti rodičů a o problémech v manželství, jenže všechno zmiňoval pouze okrajově a bylo evidentní, že odmítá zajít do detailů. Doufala jsem, že řekne něco, co rozlouskne tu záhadu okolo Tracyny smrti, ale kromě manželských problémů, které se v zásadě zdály obyčejné, nic nezmínil.

,,Já Tracy asi nikdy nepochopím. Zní to, jako že tě vážně moc milovala, ale ty nevěry mi tam nějak nesedí."

,,Ani mně ne, natož ta sebevražda. Vždycky mi přišla psychicky vyrovnaná. Proto jsem se s tím ještě nedokázal vypořádat. Já... prostě bych si přál, aby mi řekla, co za tím vězelo."

,,Za těmi nevěrami?"

,,Ano. Byly spouštěčem následujících událostí. Ale já jsem vždycky dělal všechno proto, abych uspokojil její potřeby. Měl jsem pocit, že roli manžela zvládám dobře, ale člověk asi nikdy neví, jak to ve skutečnosti je."

,,Nepochybuji, že jsi byl skvělý manžel," řekla jsem zcela upřímně a nadzvedla se, abych se natáhla ke stolní lampě. Když jsem ji rozsvítila, Josh na několik sekund stiskl víčka k sobě, protože se potřeboval rozkoukat. Než to stihl, obkročmo jsem se na něj posadila a naklonila se pro polibek. ,,Ne že bych měla právo ji soudit, ale nechápu, jak jsi jí zrovna ty nemohl stačit v posteli."

Zasmál se. ,,Co kdybychom nechali můj život na chvíli být a zaměřili se na ten tvůj? Pověs mi o tom klukovi, který tě připravil o nevinnost."

Usadila jsem se mu na břiše a zavřela oči, jak jsem se snažila vrátit do minulosti. ,,Stephen Ray, první semestr na vysoké škole. Stalo se to na večírku našeho spolužáka a trvalo to zhruba třicet vteřin.

Josh se hlasitě zasmál, ale pak se zarazil. ,,Takže... to je všechno? A pak už jsem následoval já?"

Naklonila jsem hlavu ke straně, začínala jsem se bezdůvodně stydět. ,,Možná."

,,Páni, tak to musím válet!"

Tentokrát jsem se zasmála já a sáhla za sebe, abych ho uchopila do dlaně. ,,To nemáš ani tušení."

**

Následující týden byl zdlouhavý, ale paradoxně nejlepší za hodně dlouhou dobu. S Joshem jsme se domluvili, že strávíme víkend v přírodě. Sice jsem chvíli váhala, protože jsem si na to připadala jako příliš velká princezna, nicméně když mě Josh ujistil, že strávíme noc v hotelu a nebudeme spát někde pod mechem, hned mi ta představa přišla uchopitelnější. Nakonec jsem se nemusela vůbec ničeho bát, ten víkend byl úžasný! Akorát sobotní večer jsem Joshovi trochu pokazila. Byla jsem tak unavená z celodenního šlapání po kopcích, že jsem téměř usnula v tamní restauraci nad výbornými těstovinami. Proto se taky později na hotelovém pokoji nekonala žádná divočina, jelikož já toho zkrátka nebyla schopna.

,,Co jsi vlastně dělala v té restauraci?" zeptal se, když jsme v neděli odpoledne mířili zpátky do reality. Zbývala nám ještě necelá hodina cesty a já neuměla dobře lhát.

,,Byla jsem s Bridget a jejím přítelem na dvojitém rande. Dohodili mi neurochirurga."

Joshovi zbělaly klouby na rukou, jak pevněji sevřel volant. ,,Aha."

,,Bylo vůči němu nefér, že jsem na tu schůzku přistoupila. Měla jsem plnou hlavu někoho jiného, ale Bridget by mě stejně donutila."

,,A koho že jsi to měla v hlavě?"

Opřela jsem si loket o dveře na místě spolujezdce a začala si pohrávat s vlasy. ,,Takového záhadného chlápka s nejpronikavějším pohledem pod sluncem."

Josh se široce usmál, takže se mu kolem očí utvořily vějířky vrásek. ,,Tak to se nedivím, že mě máš pořád v hlavě. Chudák doktor."

,,Řekla bych, že je v práci asi tak dvacet hodin denně. Stejně by to nikam nevedlo."

,,To musí být napjatý jak kšandy."

Pokrčila jsem rameny. ,,Já jsem slyšela, že někteří doktoři si až příliš dobře rozumí se zdravotními sestřičkami... Třeba ani není napjatý."

,,Na těch schodech jsi stála sama."

,,Ano, on odešel do nemocnice k něčemu evidentně akutnímu a Bridget s Gabrielem se zdekovali do postele."

,,Soucítím s nimi. Taky bych tě donutil se zdekovat."

Zasmála jsem se a zmáčkla mu stehno. ,,Akorát mám o Bridget trochu starosti. Gabriel mi přijde zvláštní, celý večer si mě měřil."

,,Asi ses mu líbila, to není trestné. Ale jestli si tě někdy změří pod mým dohledem, dám mu přes hubu."

Z hrdla mi vyjelo chrochtnutí, což odpálilo Joshův záchvat smíchu. Celá červená jsem si schovala obličej do dlaní, ale vlastně mi to bylo jedno. Co jsme se s Joshem usmířili, byl jako vyměněný. V očích se mu nadobro usadila jiskra života a tmavé kruhy pod nimi jako by nikdy neexistovaly. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a spokojeně vydechla. ,,Jsem ráda, že jsem ti onehdy vpadla opilá do kanceláře."

Josh mi dal rychlou pusu na temeno a odbočil doleva. ,,Taky jsem rád."