Popřený instinkt ✔️

14. kapitola

Margot

Jakmile jsem někdy kolem desáté večer nadiktovala taxikáři Joshovu adresu, věděla jsem, že je to se mnou marné. Jela jsem ke svému šéfovi s naprosto šílenou pověstí jen kvůli tomu, že jsem byla nadržená a stále mě nepřestávalo lákat to nebezpečí, které představoval. Veškeré mé zásady se zbortily jako domeček z karet.

Zaplatila jsem postaršímu muži za odvoz, popřála mu dobrou noc a přešla k domu, jehož okna se topila ve tmě. Zdálo se, že tam nikdo není. Váhavě jsem vyšla tři schody a zazvonila na zvonek u dveří. Za pár vteřin mi Josh otevřel a v tváři se mu zračilo překvapení. Asi předpokládal, že už nedorazím. 

,,Pojď dál."

,,Děkuju," řekla jsem a prošla kolem něj. Předsíň byla minimalisticky zařízená. Odložila jsem boty do řady vedle těch jeho a nechala si od něj sundat přehoz. ,,Kudy?"

Pokynul směrem dozadu. Přešla jsem do místnosti, která nebyla od předsíně oddělená dveřmi, takže jsem tam rychle vběhla, abych mezi námi udržela aspoň malou vzdálenost. Chtěla jsem být na něj natisknutá a nechat ho, ať si se mnou dělá, cokoliv se mu z líbí a zároveň jsem si od něj potřebovala udržovat bezpečný odstup, protože mi v hlavě chtě nechtě pořád kolovaly ty klepy. Skvělá situace.

,,Máš to tu hezké," řekla jsem a usmála se na něj.

,,Děkuju," řekl a úsměv mi opětoval. Pak přešel ke kuchyňskému koutu a vyndal dvě skleničky. Já se otočila po své pravici směrem k obýváku. Líbilo se mi, jak má místnosti propojené. Všude měl dostatek místa, takže si to tu takhle nezařídil z nutnosti, ale protože to tak chtěl.

,,Dáš si vodu? Bohužel tu nemám žádné víno."

,,Nechci vodu."

,,Dobře... A co teda chceš?"

Věnovala jsem mu všeříkající pohled a sáhla si pod šaty, abych si sundala silonky, které jsem hodila přes gauč. Pak jsem se vrátila zpátky na místo, kde se kuchyň lámala s obývacím pokojem a nahmatala na zádech zip od šatů. Když se mi povedlo ho po chvíli rozepnout, vyvlékla jsem se z ramínek a nechala šaty sklouznout na podlahu. ,,Kde je ložnice?"

Joshovi v koutcích úst pohrával úsměv. ,,Po schodech nahoru a první dveře vpravo. Hned přijdu."

Přikývla jsem a vydala se ke schodům. Když jsem v prvním patře otevřela zmiňované dveře, ocitla jsem se ve skromně zařízené ložnici. Zastavila jsem se před skříní, protože na ni bylo přidělané velké zrcadlo a na několik sekund se na sebe zadívala. Měla jsem na sobě jen kalhotky ve světle růžové barvě. Podprsenku jsem na sobě neměla ani nepamatuji. Sestra mi vždycky říkala, ať jsem vděčná za menší prsa a ať nenosím žádnou podporu v podobě podprsenek, protože takhle aspoň zůstanou pevná. Něco na tom bylo, ale občas jsem to ještě nedomýšlela s oblečením. Jako třeba dnes, kdy Josh musel dost jasně vidět, co se mnou jeho blízkost dělá. Moje bradavky zkrátka spolupracovaly s ním a ne se mnou.

Zhluboka jsem se nadechla a otočila se směrem k velké manželské posteli. Přejela jsem dlaní po chladném přehozu a trochu sebou cukla, když mi Josh sevřel ramena. Ani jsem nezaznamenala, že přišel. 

,,Co ti tak trvalo?"

,,Psychický proces," zamumlal mi do jamky v krku a přiměl mě otočit se k němu čelem. ,,Od té doby, co Tracy zemřela..."

Tracy.

Pohladila jsem ho po vlasech a věnovala mu povzbudivý úsměv. ,,To je dobrý. Nemusíš mi to vysvětlovat."

,,Dobře," přikývl a pak už mě líbal. Omotala jsem mu nohy kolem pasu a začala mu rozepínat knoflíky na tmavě modré košili. Když mě položil na postel a začal se věnovat mým prsům, zavřela jsem oči a zaklonila hlavu. V prváku na vysoké škole jsem měla jednoho kluka, velmi krátce, nebyl to ani opravdový vztah. Od té doby nebyl na románky čas. Možná proto mě ten fyzický kontakt tak zasáhl. Josh vážně věděl, co dělá. Skoro jsem ani nezaznamenala, že mi stáhl kalhotky, dokud jsem neucítila první zkusmé zakroužení jeho jazyka. Zasténala jsem, natáhla ruce za hlavu a sevřela prostěradlo.

,,Ty máš tak nádherně hebkou kůži, víš to?" zašeptal touhou poznamenaným hlasem a pak pokračoval v té důkladné práci.

Můj Bože, on je tak...

,,Já tě chci, Joshi."

Přestal a zvedl ke mně pohled. Pak se usmál a pomalu si prolíbal cestičku k mým rtům. Jakmile byl tváří zpátky u mé, měla jsem konečně možnost rozepnout mu kalhoty.

,,Věříš mi?" vydechl a já se mu podívala do očí. Zdálo se, že si tím potřebuje být jistý. To mu tak moc záleželo na mé důvěře?

,,Věřím," vyplynulo mi ze rtů spontánně a vzala jsem ho do dlaně. Začala jsem pomalými pohyby přejíždět po celé délce a s maximálním uspokojením pozorovala jeho reakce na mé doteky. Natiskl se čelem na mé a sklopil pohled mezi nás. ,,Zrychli."

Poslechla jsem ho a se zavřenýma očima poslouchala, jak se mu zkracuje dech. Po chvíli mě zarazil a přesunul se na kraj postele, aby se spěšně zbavil zbytku oblečení. Pak mě chytil za pas a zasmál se, když jsem s vypísknutím zapadla mezi několik polštářů. S úpěnlivou bolestí v klíně jsem ho sledovala, jak si natahuje kondom, který vyndal z nočního stolku.

,,Nastav si mě sama," přikázal a v kleče mi pevně stiskl boky. S prohnutými zády jsem si ho poslepu navedla tam, kam jsem potřebovala. Josh do mě pomalu vnikl, zatímco ani na chvíli nepřerušil oční kontakt. Trochu jsem přivřela víčka pod tím tlakem, ale taky jsem z něj nedokázala spustit pohled. Jednou rukou mě stále držel za bok a druhou mi vsunul pod zadek, abych zůstala podsazená. 

,,Můžu?"

Přikývla jsem a kousla se do rtu. Josh se ze mě pomalu vysunul a zase se vrátil zpátky. Takhle to udělal několikrát za sebou a pokaždé o trochu zrychlil, ale i tak to bylo mučivě pomalé tempo. Dělal to schválně, chtěl prodloužit to nádherné trýznění.

,,Rychleji," zašeptala jsem a on udělal, jak jsem řekla. ,,Ještě, prosím!"

,,Cokoliv chceš," řekl zhrublým hlasem a přehoupl se dopředu, takže jsem na sobě cítila jeho váhu. A v tu chvíli opravdu nabral tempo. Vrážel do mě jak smyslů zbavený a já mu vycházela vstříc. V životě jsem nezažila takhle intenzivní nával pocitů. Ležela jsem pod ním roztříštěná na milion malých kousků a jedno jsem věděla jistě - už je nikdy neposkládám v původní celek, ani kdybych sebevíc chtěla.