Popřený instinkt ✔️

8. kapitola

Margot

Po dlouhém měsíci zaučování se jsem se na chvíli oprostila od pracovních povinností a během víkendu stihla svolat co největší množství zaměstnanců firmy Smith Publishing, abychom Samanthu překvapili večírkem na rozloučenou v naší největší zasedačce. Byla velká jako taneční sál a téměř nevyužívaná, takže jsem si řekla proč ne? Chvíli jsem se bála, jestli to na Samanthu nebude příliš, ale opak byl pravdou. Byla nadšená! Dokonce jí ukápla slza, když si ode mě rozbalila dárek na rozloučenou. Milovala výrazné šperky, takže jsem jí koupila náhrdelník, který jí zakrýval doslova celý dekolt. 

O hodinu a nespočet vypitých skleniček později (nejen mnou, samozřejmě) jsem se se smíchem vypotácela na chodbu a snažila se z automatu na vodu napustit několik kelímků, abych je odnesla na stůl. Vodu jsem chtěla donést hlavně pro Samanthu. I když už byla zdravotně v pořádku, stejně jsem měla potřebu trochu na ni dohlížet. Možná to bylo i kvůli tomu, že jsem už jednou zažila šestihodinový let s kocovinou a byl to nejpříšernější zážitek v životě, takže jsem nechtěla, aby tomu byla vystavená. 

Když jsem donesla tři kelímky na volný stůl, něčí ruce se mi omotaly kolem pasu. S vyjeknutím jsem se otočila na rozjařenou Bridget a věnovala jí ukřivděný pohled. ,,Nelekej mě!"

,,Promiň," zabrblala a nalila si další skleničku vodky. 

,,Nechceš už trochu přibrzdit?" navrhla jsem, ale jelikož jsem taky nebyla zrovna dvakrát střízlivá, zřejmě to neznělo moc autoritativně.

,,Nechci! Ale chci, abys mi skočila do kanceláře pro kabelku a přinesla mi cigarety!" křikla na mě přes hlasitou hudbu.

,,Já bych ale neřekla, že se tu smí kouřit." 

,,Vážně myslíš?"

Rozhlédla jsem se kolem sebe a shledala, že se tu s cigaretou v ruce promenáduje kdekdo. Je vlastně celkem vtipné, jak se každý vysoce vzdělaný intelektuál tváří jako hotový světec, ale jakmile si čichne ke flašce, celý jeho dokonale sestavený systém náhle zkolabuje. 

,,Hned ti pro ně skočím."

,,Díky," vlepila mi pusu na tvář. ,,jsi zlato."

No jo, přítulná Bridget vstala z mrtvých. 

Kdykoliv se napila, vždycky se chtěla s někým sbližovat. Ne že by to bylo něco převratného, ale tady ve firmě se z nějakého důvodu chtěla sbližovat pouze se mnou. 

Znovu jsem vyšla na chodbu a zamířila do její kanceláře. Po cestě mě ale napadla jedna věc. Josh o firemním večírku věděl a nedostavil se. Ale před odchodem se většinou ujišťoval, jestli nepotřebuji s něčím poradit, což dneska neudělal. Takže existovala možnost, že tu ještě někde je. Proto jsem se rozhodla, že si to nejdřív namířím do jeho kanceláře. Mé jinak zodpovědné já se louhovalo v lázni alkoholu a bylo mu úplně u zadku, že právě dělám pěknou blbost, takže se ani nepokusilo mě zastavit.

,,Joshi?" zaklepala jsem a chvíli vyčkala. 

,,Ano?" ozvalo se z druhé strany dveří a já vzala za kliku. Nemotorně jsem strčila hlavu dovnitř a našla ho pohřbeného pod hromadou papírů. ,,Řekla bych, že tam dole se pobavíte víc."

V zamyšlení našpulil rty. ,,Neřekl bych, že mě tam někdo postrádá."

Bože, nech toho s těmi rty!

,,Já jo! Chci mezi těmi rádoby konzervativními padesátníky mladší maso."

Vážně jsi mu tohle řekla?

Vypadal stejně překvapeně jako mé podvědomí. ,,Cítím kouř."

,,Jo, všichni tam kouří."

,,Nemám rád cigarety."

,,Je tam alkohol," zkusila jsem to ještě a zakřenila se. Shovívavě se na mě usmál a přivřel oči. ,,To už mi došlo, ale já nepiju."

Otevřela jsem dveře dokořán a opřela se o jejich roh. ,,Ani trošičku, hm?"

,,Ne," podíval se na mě. ,,beru antidepresiva."

Ach, ty hloupá...

,,Pardon, to mi nedocvaklo."

,,V pořádku, jen objasňuji fakta."

,,Hmm... Nemám tušení, proč jsem sem vlezla."

Josh rozpačitě trhl rameny, protože nevěděl, co mi na to má říct. A pak sebou trhl znovu, když jsem jeho směrem hlasitě luskla prsty. ,,Cigarety! Šla jsem Bridget pro cigára! Tak já už půjdu, jen jsem chtěla... ááá!"

,,Margot, pozor!" vykřikl Josh a zachytil mě těsně předtím, než bych bývala dopadla hlavou na podlahu.

Celá překvapená jsem se pevně chytila jeho paží a zmateně na něj zamrkala. Kancelář osvětlovala jen malá stolní lampička, jenže díky mému "skoropádu" jsme se dostali k jejímu dosahu, takže teď strhávala mou pozornost na Joshovu charismatickou tvář. Zpravidla jsem se na něj nikdy nekoukala moc dlouho, protože mi to přišlo nevhodné. Raději jsem se dívala do dokumentů, ke kterým mi něco vysvětloval nebo do obrazovky počítače, když mě učil dělat s novými programy. A vždycky jsem si udržovala profesionální odstup, protože jsem věděla, že je to tak správné. Jenže teď mě ta jeho blízkost zachytila nepřipravenou. Naše obličeje byly jenom pár centimetrů od sebe. 

Josh tenhle zvláštní okamžik přerušil jako první. Nebo se alespoň pokusil ho přerušit. Pomohl mi postavit se zpátky na nejisté nohy a ustaraným pohledem zkontroloval, jestli jsem se přece jen nestihla praštit do hlavy. ,,Všechno v pořádku?"

,,Jo," vydechla jsem a mé ruce stále pevně svíraly jeho paže. ,,naprosto."

Nevím, kdo z nás se vrhl na koho jako první, každopádně to byl výbuch vášně, který jsem nikdy předtím nezažila. Josh mě narazil na nejbližší zeď, uvěznil mi zápěstí nad hlavou a přitiskl se ke mně rozkrokem. Instinktivně jsem mu vyšla vstříc a začala se o něj třít, takže mi tlumeně zasténal do úst a naše jazyky se setkaly. 

,,C-co to tu děláme?" dostala jsem ze sebe trhaně a on mi pevně sevřel čelist. ,,Nemluv."

,,Margot?" ozvalo se záhy z dálky. Oba jsme ve vteřině ztuhli. Po chodbě se rozezněl zvuk podpatků. 

,,Bridget," zašeptala jsem a Josh mě pustil. ,,Probereme to až zítra, teď se běžte bavit."

,,D-dobře," odpověděla jsem a vyšla na chodbu.

,,Ach, tady jsi! Už si vážně potřebuju dát šluka!" 

,,Promiň, ještě jsem skočila za Joshem, protože jsem měla problém s jedním dokumentem a nechtěla jsem ho kvůli tomu shánět až zítra."

,,Ty jsi divná, když v deset večer myslíš na práci," zasmála se, evidentně byla stále opilá. Zato já jsem najednou nějak vystřízlivěla. ,,Jo, to asi jsem."

,,Proč jsi tak zadýchaná?" 

Kruci.

,,Šla jsem po schodech. Nechtěla jsem riskovat to pohupování výtahu, když jsem pila," vypálila jsem ze sebe bezmyšlenkovitě, ale k mému štěstí to znělo celkem přesvědčivě.

,,Joo, to chápu. Teď jsem se tam málem vyblila," zasmála se Bridget znovu a objala mě kolem ramen. ,,Půjdeš se mnou pro ty cigarety?"

Rychle jsem přikývla. ,,Jo, ovšem."

Jestli budu po tomhle schopná chodit.