Popřený instinkt ✔️

18. kapitola

Josh

Po tragické smrti mých rodičů a našem rozvíjejícím se manželství jsem několikrát přemýšlel, co by na to řekli, kdyby nás takhle viděli. Byli by šťastní? Patrně ano. Vždycky ses jim líbila. Akorát už nezažili dobu, kdy jsme to spolu začali myslet opravdu vážně. Kdy už jsme se neprezentovali jako pouhé hrdličky, ale jako vyspělý pár. Tolik jsem si přál, aby mohli vidět, jak v tobě roste naše dítě a ani na chvíli mě nenapadlo, že ani já nebudu mít šanci tohle spatřit.

Už jsem se chystal odjet do práce, když se ozval zvonek a následné zaklepání. Na chvíli se mi zatajil dech. Nikdy za mnou nikdo nechodil. Zhluboka jsem se nadechl a přešel ke dveřím. Když jsem na prahu spatřil Jennifer, rozčísl se mi po tváři široký úsměv. ,,Ahoj, teto, co tady děláš?"

Chvíli na mě jen hleděla a pak s úsměvem zavrtěla hlavou a pevně mě objala. ,,Vypadáš skvěle, zlato moje. Promiň, že jsem tě tak přepadla, ale zrovna jsem přijela z letiště."

Pohlédl jsem na velký kufr a nadzvedl obočí. Pokrčila rameny. ,,No to víš, George je na cestách kvůli obchodu a já potřebovala na chvíli změnu."

,,Nebo jsi potřebovala provést kontrolu," poznamenal jsem a chopil se jejího zavazadla. ,,Pojď dál."

,,Nerada bych tě obtěžovala. Chtěla jsem si tu najít nějaký hotel a až potom tě zkontaktovat, ale New York je hotová džungle!"

Zasmál jsem se. ,,Klidně můžeš zůstat u mě, pokud budeš chtít."

,,To nejde, máš přece svůj život, Joshi. Jen jsem tě chtěla vidět."

,,Ticho, já tvou společnost rád uvítám. Je to teď všechno složité a přijdu si sám, takže pokud mě máš ráda, tak tu prosím zůstaň."

Potlačila smích a dramaticky přivřela oči. ,,To je citové vydírání."

,,Ano," přitakal jsem a podal jí sklenici vody. ,,to jsem se naučil od své tetičky."

Dlouze se napila a přešla do obýváku. ,,Aby bylo jasno, já se to zase naučila od tvé mamky."

Zatímco jsem napouštěl vodu do druhé sklenice, s úsměvem jsem pozoroval, jak Jennifer poctivě zívá. Byť byla o deset let mladší než mamka, podobala se jí jako vejce vejci. Kdyby máma ještě žila a postavila se vedle ní, vsadím se, že jen málokdo by pochyboval o tom, že jsou dvojčata.

,,Co tvoje psychické stavy?" zeptala se, když jsem se vedle ní posadil. Chtěl jsem zapnout televizi, abych zmírnil vážnost blížící se konverzace (nebo spíš tetina monologu), ale přišlo mi to neslušné.

,,Dělám, co můžu. Přemýšlím, že se přestěhuju."

Teta odložila sklenici a chytila mě za ramena. ,,Joshi, poslouchej mě..."

,,Ne, ty to nechápeš, ta koupelna je pro mě jako peklo! Od návratu jsem tam nebyl."

,,Takže mi chceš říct, že jsme s Georgem dva roky investovali peníze do domu, který nakonec prodáš?"

,,Všechny peníze vám vrátím, slibuji," ujistil jsem ji, i když mi bylo jasné, že o to jí ani tak nejde.

,,Joshi, promysli to ještě. Tvoji rodiče tenhle dům koupili, když jsi byl malý kluk a už tenkrát věděli, že někdo z rodiny pro něj bude mít v budoucnu využití."

,,Byla to unáhlená investice."

,,Žádná unáhlená investice! Je to tvůj domov a byl to domov i tvé ženy. Jestli ti ho znepříjemňuje existence koupelny pro hosty, tak se klidně postarám o malou rekonstrukci, vždyť od čeho jsem architektka?"

Zasmál jsem se. ,,Když to není jen o té místnosti jako takové, je to o celém domě. Tady se to stalo a žádná rekonstrukce to nezmění."

,,Já vím, Joshi. I tak si ale nemyslím, že je dobrý nápad, aby ses tohoto místa vzdal," povzdechla si a pohladila mě po tváři. ,,Od svých rodičů sis převzal ty nejlepší rysy a pak taky jejich společnou tvrdohlavost."

,,Ne, tu mám po tobě," namítl jsem a dal jí pusu na hřbet ruky. Pak jsem vypil skleničku na ex a chopil se kufru. ,,Odnesu ti ho do pokoje pro hosty."

,,Joshi, já tě tu vážně nechci obtěžovat!" zavolala zezdola a já jí stejně hlasitě vrátil: ,,Už to stejně děláš, tak co má být?"

,,Ty bastarde jeden!"

Zakřenil jsem se a měl jsem radost z toho rozjaření, které s sebou tetičky nečekaná návštěva přinesla. Smrt mámy mnou otřásla, ale vždycky jsem byl vděčný, že mi tu zbyla Jennifer. Má její povahu, její vzhled a zbožňuje mě. Jenže její život je u George v Austrálii, takže tohle rozjaření jsem nepociťoval moc často.

,,Páni, tomu říkám chorobně uklizená ložnice," hvízdla. ,,Jdu ještě zkontrolovat tu tvou. Hmm, dost podobná písnička."

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Jsi děsná. Mám rád, když jsou věci na svém místě."

,,Aha?"

Tázavě jsem naklonil hlavu na stranu. ,,Aha?"

,,Tak bys možná mohl občas převléknout peřiny. Nebo je alespoň obrat od ženských kadeří," řekla a začala si kolem ukazováčku omotávat dlouhý blonďatý vlas. ,,Asi bych vážně měla jít do hotelu."

,,To není tak, jak si myslíš. Nebo možná je, já nevím, ale je po všem."

,,Komplikovaná známost?"

,,Já... těžko se to popisuje."

Přikývla. ,,Kdes ji poznal?"

,,V práci," řekl jsem a sám sebe se ptal, proč na to vůbec odpovídám. Nechtěl jsem být k Jennifer neurvalý, ale taky jsem se nechtěl bavit o Margot. Z nějakého důvodu jsem ale měl potřebu si o tom s někým promluvit. A návštěva u psychologa mě čekala až za dva týdny, což se zdálo jako věčnost.

,,Byla to moje kolegyně."

,,Odešla z firmy po vašem odloučení?"

,,Ano."

Založila si ruce na prsou a chvíli o tom přemýšlela. ,,A tys jí v tom nebránil?"

,,Ne, už ji nechci nikdy vidět, takže se mi ulevilo, když odešla," řekl jsem zhrublým hlasem a teta se s pootevřenou pusou podrbala ve vlasech. ,,Páni, Joshi, to je docela ostré."

,,Vím, že musím znít jako parchant, ale ona mě považuje za vraha."

Nechápavě zamrkala. ,,Vraha?"

,,Jo," řekl jsem a posadil se na postel. ,,ve firmě kolují řeči o tom, že jsem Tracy zabil. A bohužel tomu hodně lidí věří."

,,Lidé rádi věří senzacím, ale tohle je dost zvrácený. Jenže ta dívka...?"

,,Margot."

,,Ta Margot tomu přece nemohla věřit, když se s tebou vídala."

Pomalu jsem přikývl a vylíčil jí i zbytek. Když jsem skončil, byla Jennifer úplně bez energie. Zírala před sebe a zpracovávala, co jsem jí řekl.

,,To je hodně komplikovaná situace."

,,Ani netušíš..."

,,Ale myslím si, že by sis měl s tou Margot ještě pořádně promluvit. Je evidentní, že na ni máš vztek, což se ti vůbec nedivím, ale zároveň je vidět, že ti na ní pořád záleží."

,,Jsi si tím tak jistá?"

Vstala a přešla ke dveřím. ,,Schovej si ten sarkastický tón a neuč mě tě znát, Joshi. Poslyš, všechno se děje z nějakého důvodu. Margot ti nevstoupila do života jen tak pro nic za nic. Přemýšlej o tom."