Popřený instinkt ✔️

33. kapitola

Margot

Za tři měsíce bylo po všem a já si oddychla, že všechno dopadlo tak, jak jsem si přála. Soud byl pro mě peklem, protože by mě v životě nenapadlo, že před ním budu stát jako obžalovaná. Naštěstí bylo dostatek důkazů pro prokázání mé neviny. Díkybohu za kamerové záznamy! Když jsem viděla video, na kterém mě Don táhl do auta, málem jsem se jim tam pozvracela. Samozřejmě jsem nebyla jeho prvním incidentem, který byl proti zákonu. Měl za sebou několik napadení, obchodů s drogami a dokonce pár měsíců seděl, zatímco já ani nedostala pokutu za překročenou rychlost.

Když to teď skončilo, cítila jsem se úplně vyšťavená a měla jsem najednou v hlavě daleko víc prostoru čistě pro Joshe, který se od té zlé zprávy úplně odřízl. Vlastně jsem si neměla stěžovat, protože jsem usoudila, že nám dvěma zkrátka není přáno, abychom byli spolu, takže nemělo cenu se vídat. I tak jsem se o něj nedokázala přestat zajímat a především bát. Bridget se mnou měla soucit, takže mě průběžně informovala, že je naživu a že pravidelně chodí do práce. Taky se mu prý značně ulevilo, když mu pověděla, že je soud u konce. Několikrát mě napadlo, že bych ho zkontaktovala a třeba ho pozvala na snídani, abychom si to všechno vyříkali a mohli jít dál, protože takhle to mezi námi zůstávalo napjaté, jenže jsem nenašla odvahu.

Byla jsem zrovna na běžném pátečním nákupu, když mi zazvonil telefon. Usmála jsem se. ,,Ahoj, mami."

,,Ahoj, zlatíčko, je všechno v pořádku? Poslední dobou nám skoro vůbec nevoláš."

Její hlas mě zahřál u srdce a zároveň ještě víc rozesmutnil. Naši se před pár lety přestěhovali do Los Angeles, protože tam táta dostal lepší pracovní nabídku. Já onehdy ještě studovala a trávila jsem spoustu času s přáteli, takže jsem to nesla lépe než teď. V New Yorku jsem sice měla spoustu přátel a i pár příbuzných, jenže když jsem chtěla opravit polici nebo dostat dobrou radu, naši byli příliš daleko, aby mi pomohli.

,,Já vím, omlouvám se. Bylo toho teď hodně," povzdechla jsem si a hodila do sáčku několik jablek. ,,Mám pocit, že jsem uvězněná v kruhu."

,,Nechci, aby se moje holčička takhle cítila," namítla tónem, který byl záměrně až příliš dramatický. Musela jsem se zasmát. Vždycky mi dokázala zvednout náladu. ,,Taky se tak nechci cítit."

,,Možná mám něco, co ti zlepší náladu," pronesla tajemně a já se zarazila v chůzi. ,,Poslouchám."

Josh

O týden později

Bridget si dnes nějak natahuje pauzu na oběd, proběhlo mi hlavou, když jsem si ji nechal už potřetí zavolat do kanceláře a dočkal se ničeho. Nechtěl jsem být protivný, ale měl jsem náladu pod psa. Asi to bylo tím spánkovým deficitem. Když jsem se o tom bavil se svým psychologem, sdělil mi, že je to s ohledem k vývoji situace normální reakce, což nebylo to nejlépe zvolené slovo. Vůbec jsem si totiž nepřipadal normálně. Vlastně jsem si připadal ještě hůř, než když jsem se vrátil po léčebně do reality. Teď jsem se snažil dělat všechno proto, abych se nějakým způsobem udržel a nedal na sobě nic znát, jenže to bylo téměř nemožné.

,,Je vám dobře, Joshi?" ptal se mě denně nejeden kolega, když jsem procházel chodbou do kanceláře. Už mě to dohánělo k šílenství! Nikdo tu nevěděl nic konkrétního, kromě Bridget, ale ani ta nevěděla to nejzásadnější. I tak si lidé museli uvědomovat, že je v mém životě něco hodně špatně. Ale přece jen tu bylo jedno světýlko naděje, které mě drželo při životě. Zařekl jsem se, že to dám s Margot do pořádku, i kdyby to mělo trvat celé měsíce. A hodlal jsem s tím začít teď. Mé myšlenky přerušilo zaklepání na dveře.

,,Mohu dál?" zeptala se Bridget, která dnes nevypadala o moc lépe než já, což bylo divné, protože ještě před hodinou na mě působila naprosto v klidu a uhlazeně.

,,Ano, potřeboval bych už vyřídit tyhle dvě složky a poprosím vás o rezervaci pro dva v restauraci Montana's Trail House na osmou večer. Myslíte, že se teď zvládnu dovolat Margot?"

Bridget zvedla pohled od poznámkového bloku. ,,To nevím. Ale pokud do té restaurace chcete s ní, možná bych za ní raději zašla. Mobil může ignorovat."

Pravda.

**

,,Jsem rád, že jsi mi na to kývla," řekl jsem, když jsem jí přidržel židli. ,,Byl jsem teď dlouho mimo. No, vlastně ještě tak trochu jsem, ale chtěl jsem mít jistotu, že mezi námi nebude zlá krev."

Číšník nám podal jídelní lístky a odešel. Bylo tu strašně moc lidí, což vylučovalo jakékoliv soukromí. To mi trochu vadilo.

,,Taky nechci, aby mezi námi byla zlá krev," řekla a chopila se poraněnou dlaní sklenice vody. Ty už tu pro nás byly připravené.

,,Co ta ruka? Lepší se?"

Ukázala mi velkou jizvu. ,,Tohle mi tam zůstane. Ale naštěstí už nemám bolesti."

,,Tak to jsem rád."

Přimhouřila oči. ,,Nechci znít jako mrcha, ale vypadáš hrozně."

Krátce jsem se zasmál. ,,Jsem vyčerpaný."

,,Chápu. Proč jsi mě sem dnes pozval? Jen proto, abychom se ujistili, že mezi námi nepanuje nenávist?"

,,A to není dostačující důvod?" nadhodil jsem, zatímco jsem se snažil tvářit roztomile. Ve skutečnosti za tím naším setkáním stálo daleko víc než tohle, ale nevěděl jsem, jak jí to mám říct.

Několik sekund se na mě jen dívala a pak si povzdychla. ,,Ale ano, je. Vlastně jsem ráda, že jsme se sešli, protože... se teď něco děje a asi by bylo zvláštní, kdybych ti o tom neřekla."

Sakra, ona s někým chodí.

,,Vztah?" ujelo mi, ale vlastně jsem toho ani nelitoval. Jestli si vážně někoho našla, chtěl jsem to vědět.

,,Ne, nemám vztah," řekla a já až příliš hlasitě vydechl.

Dáme všechno do pořádku a bude to zase dobrý. Co dobrý, bude to skvělý! A tentokrát to neposeru.

,,Tak o co jde?"

Vjela si rukama do vlasů a rozhlédla se po restauraci. Trvalo celou věčnost, než se vrátila pohledem ke mně. ,,Joshi, já se budu stěhovat do Los Angeles."

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Ano, vážně jsme na konci první části Popřeného instinktu, což vám určitě napovídá, že bude pokračování! Mám pocit, že vás tento příběh celkem chytl, takže jsem ho nechtěla jen tak ukončit. Ještě nevím, kdy přesně začnu publikovat druhou část, ale nebojte, už ji mám rozepsanou, takže určitě bude!

Jinak vám chci jako vždycky poděkovat za přízeň. Každou kapitolu jsem pro vás psala s obrovským nadšením a očekáváním a vy jste mě vždycky podpořili, takže vám MOC DĚKUJU a určitě budu ráda, když se mi teď vyjádříte do komentářů k dosavadnímu vývoji příběhu - co ve vás zatím zanechal, čím vás překvapil, jaký jste si vypěstovali vztah k hlavním (případně vedlejším) postavám atd... Moc mě váš názor zajímá!😊💕