Popřený instinkt ✔️

24. kapitola

Margot

Po všech těch výšlapech mě bolelo tělo ještě několik dní, ale věděla jsem, že mi to nesmí zabránit v tom, abych si šla s Bridget zacvičit. Navíc jsem ji potřebovala zasvětit do aktuální situace. Bridget evidentně potěšilo, že jsme se s Joshem usmířili.

,,Takže spolu chodíte?" mrkla na mě a utřela si do ručníku zpocené čelo.

,,No... to já nevím. Nemluvili jsme o tom," odpověděla jsem zamyšleně. Ani jsem nevěděla, jestli je nutné náš vztah nějak pojmenovávat. Nemá cenu tlačit na pilu, to nikdy ničemu nepomůže. ,,Uvidíme, jak se to časem vyvine. každopádně jsem ráda, že každý pracujeme jinde, protože bychom spolu trávili až nezdravě moc času."

,,Jo, souhlasím. Gabriel je hodně v práci a já jsem za to kolikrát i ráda. Je to s ním skvělé, o tom žádná, ale mám ráda svůj klid."

,,Čím se vlastně Gabriel živí?" zeptala jsem se, abych vůči němu projevila aspoň trochu zájmu.

,,Dělá do nemovitostí, má spoustu zakázek. Abych byla upřímná, moc tomu nerozumím," zasmála se. ,,Asi bych se ho měla zeptat, ale pravda je taková, že jsme toho zatím moc nenamluvili. Je jako králík, Margot!"

Postarší pán, který se kousek od nás protahoval, zamrzl v pohybu a já potlačila smích. ,,Příště si o tom popovídáme někde jinde, omlouváme se."

,,To je v pořádku, dámy, taky jsem kdysi míval tyhle problémy," usmál se a pokračoval ve stretchingu.

**

Po cvičení jsem chtěla Bridget pozvat na něco dobrého, ale když jsme vyšly ven, čekal tam na ni Gabriel. ,,Překvapení, kotě!"

Bridget zatleskala a vrhla se mu do náruče. ,,Ty jsi ale hodný kocourek, to bude chtít později nějakou odměnu! Pamatuješ si na Margot?"

,,Ano, jistě. Zdravím," pokynul mým směrem a zase si mě tak zvláštně změřil.

Proč tohle dělá?

,,Taky zdravím. No, tak já vás nechám. Uvidíme se na dalším tréningu?"

,,No jasně!" řekla Bridget nadšeně a pevně mě objala. Pak zapadla na místo spolujezdce Gabrielova auta. Když za sebou zabouchla, zmiňovaný se otočil mým směrem. ,,Rád jsem tě zase viděl, Margot."

Nic jsem mu na to neřekla, protože mě umlčel jeho tón. Řekl to takovým divným způsobem, že jsem chvíli přemýšlela, jestli si z toho nemám vyložit něco nevysloveného. Černý Rover mi zmizel z dohledu a já stála ještě několik vteřin na místě.

Musím si dávat pozor, abych se s tím chlapem nikdy neocitla o samotě.

Po cestě domů jsem dostala vzkaz od Samanthy, kde mi sdělovala, že ví o mém odchodu z firmy a že mi drží palce v nové práci. Ihned jsem jí v odpovědi vyjádřila své díky a zeptala se, jak se jí v Miami vede. Vyšlo najevo, že je teď mnohem spokojenější, takže aspoň neodletěla zbytečně. Byla jsem za ni ráda. Na Joshovi bylo jasně vidět, že člověka může psychicky zruinovat, když je v podstatě na všechno sám, což on nějakou dobu musel být. Když jsme byli posledně na tom víkendovém výletě, rozpovídal se o tetě, která u něj teď pár dní pobývala. Byla to podle všeho skvělá ženská, už kvůli tomu, že mu poradila, aby to se mnou nevzdal, ale ani ona tu pro něj nemohla být pořád. Měla koneckonců velkou část života v Austrálii. Naštěstí jsem tu ale byla já.

Zazvonil mi telefon.

Já v duchu o vlkovi...

,,Ano, drahý?"

,,Neruším, drahá?" ozval se neznámý ženský hlas a já se znovu podívala na číslo. Ne, nespletla jsem se, opravdu to bylo jeho číslo. ,,Kdo...?"

,,Tady Jennifer, Joshova teta."

,,Ach, dobrý den," zasmála jsem se trochu vykolejeně.

,,Tykej mi, prosím. Jen jsem si říkala, jestli by ses nechtěla stavit? Josh dnes zapomněl mobil doma, což je jasné znamení, že bychom se my dvě měly konečně setkat."

Zněla tak mile! I kdyby nás chtěl Josh seznámit sám, nemohla jsem ji odmítnout. ,,Jistě, moc ráda! Mohu se za vámi... ehm... za tebou stavit hned."

,,Prima! A vezmi prosím vývrtku, můj svatý synovec tu má jen heřmánkový čaj."

,,Jasně, vezmu. Budu tam do půl hodiny."