Popřený instinkt ✔️

29. kapitola

Bridget

Celá tahle situace s Gabrielem mě neskutečně štvala! Mohli jsme být spokojení, kdyby neměl ty svoje výkyvy nálad. Občas se choval jako ženská před menstruací. A ty jeho sexuální choutky byly moc i na mě. Sice mám ráda, když je na mě chlap trochu tvrdší, ale tohle už překračovalo hranice mé tolerance.

S povzdechem jsem ve své kanceláři přešla k oknu a s telefonem v ruce přemýšlela, že Gabrielovi napíšu a pozvu ho na večeři, při které si to všechno v klidu vyříkáme a pak se uvidí. Už jsem najížděla na smsky, když mi od něj přišla zpráva.

Kde máš kámošku, kotě?

Zamračila jsem se a vytočila jeho číslo, jenže mi to nebral. Už vážně naštvaná jsem najela do našeho chatu a napsala: Přestaň se chovat jako vůl!

Není vhodná chvíle na provokace, odpověděl okamžitě a já se zhluboka nadechla.

Tak počkat, o co jde?

Ty jsi mluvil s Margot?

Jsi bystrá!

Evidentně se mi vysmíval.

,,Kreténe," zašeptala jsem a vytočila její číslo, jenže mi ihned spadlo do hlasové schránky.

O co ti jde?

Buď tak hodná a zaskoč do kanceláře Joshe Redforda. Rád bych mu po tobě vyřídil vzkaz, psal a já už začínala být vzteky bez sebe.

Okamžitě mi řekni, kde je Margot!

Skládka. On už bude vědět.

Sevřela jsem mobil takovou silou, že div nepraskl a rozběhla se do kanceláře svého šéfa. Když jsem se ocitla před dveřmi, bezmyšlenkovitě jsem vzala za kliku a rovnou tam vpadla. Josh sebou trhl a překvapeně zamrkal.

,,Margot," vydechla jsem a hodila mu na stůl svůj mobil. ,,čtěte!"

Josh váhavě projel celou konverzaci a vzhlédl ke mně s naběhlou žilou na čele. ,,Kdo je Gabriel?"

,,Můj přítel. Teda, teď už asi bývalý. O co tu jde?"

,,Najděte mi jeho fotku," přikázal a já se chopila mobilu. V galerii jsem klikla na první Gabrielovu fotku a otočila obrazovku směrem k Joshovi. Ten ve vteřině úplně zbělal a zmizel z kanceláře dřív, než jsem se stihla na cokoliv zeptat.

Margot

Probudila jsem se do zimy a šera. Hlava mi třeštila jako ještě nikdy a měla jsem šílenou žízeň.

,,Šípková Růženka se nám konečně probrala?"

Sevřel se mi žaludek. Až příliš brzo jsem si uvědomila, s kým to jsem a do jaké situace jsem se dostala. Byla jsem v nebezpečí.

Opatrně jsem se zvedla do sedu. Nacházela jsem se na potrhané pohovce, která smrděla zatuchlinou. Na podlaze se válely kusy střepů z rozbitých oken. Byla tu hrozná zima a já byla jen v tričku a kalhotkách. Ohlédla jsem se přes opěradlo gauče po tom parchantovi a shledala, že si hraje s mojí braletkou, kterou jsem si vzala po sto letech. Svršek, který jsem měla na sobě, byl trochu průhledný a já si teď připadala jako nahá.

,,Vysvětli mi, o co tady jde. Mám právo to vědět," řekla jsem tiše, protože jsem měla tak vyprahlo, že jsem ani nedokázala mluvit.

,,Tak právo!"

,,Ano, právo. Jsem prostředkem vydírání? Jako v nějaký posraný kriminálce?"

Don přešel k pohovce a opřel se opěradlo, aby se ke mně mohl naklonit. ,,Mám tě znovu praštit, abys sis už nadobro odpustila ten sarkasmus?"