Popřený instinkt ✔️

30. kapitola

Josh

,,Návštěvní hodiny už skončily, pane," ozvalo se mi za zády.

,,Proč se pořád neprobouzí?" zeptal jsem se, zatímco jsem si opatrně pohrával s jejími prsty na zdravé ruce. Druhou měla obvázanou.

,,Nemusíte mít starosti, bude v pořádku."

Ano, bude v pořádku.

K tomu jsem si už taky došel. Bylo mi sděleno, že vyvázla jen s řeznými ranami. Neměla dokonce ani otřes mozku, což mě překvapilo, vzhledem k tomu, že byla v sanitce celou dobu v bezvědomí. Když se pak probrala, nemohl jsem s ní ani mluvit, protože mě vystrčili z ordinace.

,,Já od ní neodejdu," řekl jsem tvrdohlavě a sestřička si hlasitě povzdechla. ,,Stejně jí teď nijak nepomůžete. A máme pravidla, která jsem si já nevymyslela, tak mi nedělejte potíže."

Ještě chvíli jsem Margot pozorovat a pak se neochotně zvedl. Když jsem vyšel na chodbu, vytáhl jsem z kapsy od kalhot mobil, ve kterém jsem měl hned několik zmeškaných hovorů od Bridget. Zhluboka jsem se nadechl a zavolal jí zpátky.

,,Kde je?! Co se stalo?!"

,,Je v pořádku, ale potřebuju s vámi mluvit. Máte teď čas?"

,,Jistě, kam mám přijet?"

Opravdu jsem od Margot nechtěl odejít, ale kdybych teď její blízké přítelkyni řekl, ať přijede do nemocnice, nejspíš bych ji dost rozhodil. ,,Do Central Parku. Víte, kde je ta velká telefonní budka?"

,,Ano, vím. Hned jedu."

**

Bridget vystoupila z taxíku a rychle přešla silnici. Když se zastavila před lavičkou, na které jsem seděl, měla v očích hrůzu. ,,Co se teda stalo? Kde je?"

,,Posaďte se, prosím."

Chvíli váhala a pak se vedle mě posadila. Byly už tři hodiny ráno a Bridget působila strhaně. Očividně nešla vůbec spát.

,,Váš bývalý přítel je můj nevlastní bratr. Nejmenuje se Gabriel, ale Don a před pár hodinami došlo mezi ním a Margot k potyčce, při které byla zraněná a... on zemřel. Margot mu zřejmě v sebeobraně podřízla krk. Já jsem se k ní dostal až ve chvíli, kdy už Don nejevil žádné známky života."

I pod slabým světlem pouliční lampy jsem jasně viděl, jak se v Bridgetině tváři vyměnilo nejmíň pět barev. Už jsem se nadechoval, abych ji uklidnil, jenže ona se najednou zvedla a rozběhla se k nejbližšímu stromu, kde se hlasitě vyzvracela. Tiše jsem k ní došel a váhavě ji chytil za ramena. ,,Bridget."

,,Já... můj Bože... já..."

,,To je v pořádku, dýchejte. Důležité teď je, že Margot bude v pořádku. Má pár řezných ran a momentálně je pod dohledem lékařů a spí. Prošla si velkým šokem."

Bridget sotva popadala dech. ,,Kdybych se s tím chlapem nezačala scházet, tohle by se nikdy nestalo, já... přísahám, že jsem netušila, že..."

,,To jste ani nemohla tušit. Já se s Donem nebavím už léta. Byl to vždycky grázl, ale sám jsem netušil, že je schopen něčeho takového."

Zvedla ke mně pohled. ,,Vy jste také zraněný."

,,Ano, já... porvali jsme se. Řekl mi něco... velmi šokujícího."

,,Říkal jste, že nejste v kontaktu."

Spustil jsem ruce z jejích ramen a promnul si je. ,,Zkontaktoval mě před pár dny, neviděli jsme se léta."

,,A proč ublížil Margot?" zeptala se a do očí se jí nahrnuly slzy.

,,Snažil se tím ublížit mně."

,,To je šílené," špitla si spíš pro sebe a začala brečet. Znovu jsem ji položil dlaň na rameno a přemýšlel, co si s ní mám počít. ,,Ta skládka, o které se zmiňoval ve zprávách... tam jsme se prve porvali. Proto jsem věděl, kam mám jet."

Bridget se narovnala a pohlédla na mě s novou dávkou strachu. ,,Nebude mít Margot problémy, když..."

,,Zítra jsem předvolán k výslechu u policie, určitě se to všechno nějak vyřeší. Jsem si jistý, že soud nepůjde proti Margot. Don čistý rejstřík rozhodně neměl. Všechno bude zase v pořádku."

Přikývla a dopřála si několik hlubokých nádechů a výdechů. Pak se na mě zase zadívala. ,,Nikdy jsem vám to neřekla, protože mi do toho nic není, ale ráda bych, abyste věděl, že je mi moc líto, čím jste si prošel. A taky je mi moc líto, že jsem věřila těm blbým kecům."

Lehce jsem se na ni usmál. ,,Děkuju."