Popřený instinkt ✔️

16. kapitola

Josh

Když byla vana dostatečně napuštěná, sundal jsem si svršek a hodil ho na zem. Pak jsem jen v teplácích seběhl schody a s tichým pískáním se vydal směrem k obýváku. ,,Tak už je vše připra..."

,,Nepřibližuj se ke mně!" zavrčela Margot a mířila na mě kapesním nožíkem, který jsem už víc jak týden nemohl najít.

,,Co to děláš, Margot? Kde jsi ho našla?"

,,Byl schovaný v gauči, ty psychopate!" zakřičela hystericky a do očí jí vstoupily slzy. Strachy se celá klepala. Chtěl jsem se k ní přiblížit a utěšit ji, ale byla očividně v transu a já netušil, co od ní v tomhle stavu můžu čekat.

Sakra, co teď?

,,Celé je to nedorozumění," řekl jsem hlasem, který mi byl cizí. ,,Rád si zajedu do přírody, když mám čas. Ten nůž si beru s sebou, protože je pro mě základem vybavení při výšlapu."

,,A co dělal schovaný v gauči, sakra?!" zakřičela znovu.

,,Na gauči jsem vybaloval batoh, takže mi tam musel omylem zapadnout." 

Z jejího pohledu bylo evidentní, že mi nevěří ani slovo. Neměl jsem sebemenší tušení, jak ji přesvědčit, že říkám pravdu. A v tu chvíli mi to došlo. Nezáleželo na tom, co jsem jí už řekl, stejně jako nezáleželo na tom, co jí povím teď. Ona měla svoji pravdu na základě keců cizích lidí, kteří o mě vůbec nic nevěděli. Nikdy nepřestala věřit, že jsem Tracy zabil. A co hůř, já si vážně myslel, že se na mě nedívá skrz prsty.

,,Neuvěřitelný," zašeptal jsem si spíš pro sebe a podíval se do její vztekem poznamenané tváře. ,,Tak si posluž."

Bezradně zavrtěla hlavou a dál na mě mířila. Něco takového ode mě očividně nečekala. To jsme byli dva...

,,Jestli jsem podle tebe vážně vrah, měla bys mě raději zabít," řekl jsem a cítil se naprosto příšerně. Nechápal jsem, co jsem komu udělal, že jsem se do tohoto bodu vůbec dostal. Chtěl jsem jen zapomenout a začít znovu. ,,Já jsem si vážně myslel, že jsi jiná."

,,Jiná?" nadzvedla obočí a byla úplně bledá. Bál jsem se, že každou chvíli omdlí.

,,Ano. Ne lepší nebo horší, jen jsem si myslel, že už mě nepovažuješ za vraha. A zřejmě si mi chvíli i věřila, jinak bys sem vůbec nepřijela. Pak ale najdeš pitomej kapesní nůž... a jsme zase zpátky, kde jsme byli."

,,Jak ti mám, pro všechno na světě, věřit, žes ji nezabil?" vydechla a na tvář jí ukápla osamocená slza.

,,Tracy mi byla nevěrná. S hromadou mužů. Prve jsem se ti zmínil o tom vzkazu... Bylo v něm řečeno, že už se sebou nemůže dál žít a že si mě nezaslouží. A že se stydí za to, co mi provedla, ale do očí by mi to nikdy nebyla schopná říct. Našel jsem ji v koupelně pro hosty, zavolal jsem sanitku, ale spolykala tolik prášků, že už jí nebylo pomoci."

Margot si nechala na tvář dopadnout několik dalších slz a pak váhavě spustila ruku podél těla. Nůž hlasitě dopadl na zem a ona se vydala mým směrem. Já ale couvl dozadu a věnoval jí pohled, který ji v chůzi zarazil.

,,Joshi, já..."

,,Ihned se seber a vypadni z mého domu."

Semkla rty k sobě, jak se snažila potlačit pláč, ale já byl najednou tak otupělý, že to se mnou ani nehnulo. Jen jsem pomalu vyšel schody, sedl si v ložnici na postel a čekal, až uslyším, jak za sebou zavřela dveře. Když se tak stalo, chvíli jsem se skloněnou hlavou hleděl na své bosé nohy a pak se rozběhl do koupelny vyzvracet.