Popřený instinkt ✔️

17. kapitola

O měsíc později

Margot

,,Já tomu pořád nerozumím, Margot. Proč jsi odešla zrovna ve chvíli, kdy jsi dostala takovou příležitost?" zeptala se Bridget a dlouze se napila vína. ,,Pokud jsi nechtěla být vedoucí, určitě se to dalo nějak vyřešit."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Byl to moc velký stres a mně se ta práce zkrátka znechutila."

,,A být už víc jak čtyři týdny bezprizorní se ti neznechutilo?" Bridget naklonila hlavu ke straně a pořád se na mě dívala vyčítavě. ,,Nemám s kým kecat na chodbě!"

Vynaložila jsem veškeré úsilí, abych se zasmála. ,,Včera jsem měla pohovor, nějak se to nakonec poddá. Jenom jsem se teď musela uskromnit s výdaji."

,,Ach, chápu. Tak proto tady už hodinu cucáš jednu sklenku."

Přikývla jsem a cítila se blbě, že jí nemůžu říct pravdu. Teda takhle, mohla jsem, ale to bych se propadla hanbou.

**

Když jsem dorazila domů, bylo už pozdě a já byla tak unavená, že jsem se rozhodla odložit hygienu až na ráno. S vynaložením zbývajících sil jsem se aspoň odlíčila a vyčistila si zuby. Poté jsem se už jen svalila do postele a dopřála si několik minut zírání do stropu. Tohle jsem dělala každý večer už čtyři týdny v kuse. Doufala jsem, že to po pár dnech pomine, ale cítila jsem se čím dál hůř. Chtěla jsem Joshe pořádně obejmout a omlouvat se mu tak dlouho, dokud mi neuvěří, že to myslím vážně. Klidně bych ho odprosila na kolenou, kdybych k tomu měla příležitost.

Když jsem si s odstupem času dala dvě a dvě dohromady a dovolila si vcítit se do jeho pozice, došlo mi, jak paranoidní jsem byla, když jsem tomu uvěřila. Jistě, je děsivé, že se něco takového stalo, ale neměla jsem oprávnění dělat z něj vraha. Když dám ale všechny kancelářské řeči stranou, mohla se Tracy opravdu zabít jen na základě nevěr, kvůli kterým se cítila provinile? Neměla ještě jiný důvod? A pokud ne, neznamená to, že byla trochu labilní? Nebo ho opravdu tak moc milovala, že už se sebou nemohla dál žít?

,,Jenže kdybys ho tak milovala, tak ho přece nikdy nepodvedeš," řekla jsem nahlas a následně se otřásla, když jsem si uvědomila, že tu mluvím na mrtvou ženskou.

Jestli nejsi labilní spíš ty...

Se zafuněním jsem se zvedla a přešla k oknu, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. To víno mi nějak stouplo do hlavy. S pohledem upřeným na prázdnou ulici jsem na chvíli zavřela oči a myšlenkami se bezděky zatoulala k sexu s Joshem. Choval se ke mně tak ohleduplně a vášnivě zároveň. Cítila jsem se s ním skvěle a hlavou mi ani na chvíli neproběhla myšlenka, že by mi mohl ublížit. Pak jsem ale našla malý nožík a to spojení, které mezi námi v ložnici vzniklo, zčistajasna vyhaslo. Jenže mohla jsem si to vyčítat? Měla jsem prostě strach. Člověk v dnešní době slýchá ledacos.

A proto jsi za ním jela pozdě večer do jeho domu? ozvalo se mé podvědomí a já rázně zavřela okno.

,,Do hajzlu, ty jsi přece taková husa!" zakřičela jsem frustrovaně a praštila dlaní do zdi.