27. kapitola

4.3K 299 19
                                    

Margot

Jennifer odešla za svou známou, kterou údajně neviděla už přes dva roky. Byla jsem ráda, že mám Joshův dům aspoň na chvíli jen pro sebe. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a vůbec jsem netušila, jak to udělat. Bylo mi jasné, že bych se v tom už měla přestat hrabat.

Zvedla jsem se z gauče a přešla ke kuchyni. Vždycky jsem se dokázala uvolnit při vaření, takže mě napadlo, že bych Joshovi něco ukuchtila.

**

O třicet minut později jsem se s úsměvem podívala na výsledek. Josh tu toho bohužel moc neměl, ale stejně jsem si dokázala poradit a připravila mu svoje oblíbené špagety s domácím přelivem, který se v naší rodině vařil už po několik generací.

Zrovna jsem mu na malém papírku nechávala vzkaz, když se ozval hluk u vchodových dveří. Ale nebyl to jen takový ten obyčejný hluk à la sundavám si boty a svršek. Spíš se dělo něco špatného.

Obešla jsem linku a nahlédla ke vchodovým dveřím. Setkala jsem se s Joshovým nevyzpytatelným výrazem, který mě donutil o krok couvnout.

,,Co tady děláš?" zeptal se celý zadýchaný a já s návalem paniky zaznamenala, že je poraněný. Na levé straně čela měl velký šrám, ze kterého mu stékaly proužky krve na bílou košili.

,,Tvá... tvá teta mě sem pozvala, abychom se líp poznaly. Pak odešla za přítelkyní a... já jsem si myslela, že bys sis rád dal něco k snědku, takže jsem..."

O co se tady snažím? Musím mu vzhledem k situaci vůbec něco vysvětlovat?

,,Co se ti stalo?"

Marně se snažil zatvářit víc vyrovnaně a zavrtěl hlavou. ,,Proč by se mi mělo něco stát?"

Nevím, kde jsem vzala odvahu, ale rozešla jsem se jeho směrem a nasměrovala ho k zrcadlu. Jakmile spatřil svůj odraz, ucukl. ,,Ježiš."

,,Jo. Pojď nahoru, musím ti to ošetřit."

Vyvlíkl se z mého sevření a šel do kuchyně. ,,Nepotřebuju ošetřit."

,,Joshi, teče ti z hlavy krev! Potřebuješ ošetřit," naléhala jsem, jenže on se jen mlčky naklonil nad dřez a pustil na sebe vodu. Při tom se mu povedlo ohodil krví špagety, které jsem nechala vychladnout v hrnci hned vedle.

,,Joshi, já-"

,,Dost, Margot!" zakřičel jako smyslů zbavený a narovnal se, aby se mi mohl podívat do očí. Krev ředěná vodou mu teď stékala po těle až na podlahu, kde tvořila narůžovělou louži. ,,Říkám dost!"

Znovu jsem o kousek ustoupila a s pootevřenou pusou nechápavě zavrtěla hlavou. S nikým jsem si doteď neprocházela takhle toxickým vztahem. Byla to s ním hotová horská dráha, ve které jsem byla chvíli na vrcholu a pak přišel ten nepříjemný skluz dolů, který mě mučil a mátl.

,,Přišla jsi do mého života v nevhodnou dobu."

,,Jen pitomý kecy," vyjelo mi, ale s ním to ani nehnulo. Pouze se ztuhle usmál a přikývl. ,,Pravda, vhodná doba asi neexistuje."

,,Takže s čím mám teď jako odejít? Že pro tebe nejsem dost dobrá?"

,,Já nevím pravý důvod, jen tě prostě nechci ve svém životě."

Vůbec jsem tomu nerozuměla, celý tenhle výlev přece musel mít nějaké opodstatnění. Něco mi tu unikalo.

,,Já... já nehodlám odejít, dokud mi neřekneš nějaký racionální důvod."

Udělal několik pomalých kroků mým směrem. ,,Margot, já tě varuju. VYPADNI."

Ten jeho ledově klidný tón byl něco tak nepříjemného, že jsem si skoro přála, aby na mě zase zařval.

,,A co mi uděláš, když zůstanu? Zbiješ mě?"

Mlč. Proboha, mlč!

,,Zbil jsem i Tracy. Několikrát. Možná za tím ani tak nestály její nevěry. Možná jsem prostě jenom labilní kretén. Takže vypadni, než se staneš další v pořadí."

Věděla jsem, že mu něco takového nemůžu věřit. Zvlášť po tom, co mi řekla Jennifer. Ale už jen fakt, že byl schopný něco takového vyslovit a dívat se mi při tom do očí, že mi tu bez jediného mrknutí regulérně vyhrožoval... Možná nebyl vrah, ale labilní kretén bohužel ano.

Už mě chtěl chytit za paži, ale já mu stihla uhnout.

,,Mám nohy, půjdu sama," řekla jsem a věnovala mu přesně ten úsměv, který mě na něm tak vytáčel - pouze ústy, oči zůstaly mrtvé. Nejistými kroky jsem došla ke gauči, abych si sebrala své věci a ještě jednou se na Joshe podívala. Byl zmrzačený, v očích opět ani náznak života a měřil si mě pohledem, ve kterém se jasně zračila lhostejnost. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Co ty jsi zač?"

Popřený instinkt ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat