Popřený instinkt ✔️

7. kapitola

Josh

Potkal jsem tě, když mi bylo sedmnáct. Dělala jsi v mém oblíbeném bistru brigádu, a i když jsi vařila příšerně, stejně jsem tam pořád chodil a jedl to předražené jídlo, jen abych se na tebe mohl dívat. Vždycky jsem byl ten typ dospívajícího kluka, který potřeboval, aby jeho tajná láska udělala první krok, protože jsem byl příliš velký srab na to, abych se pro něj odhodlal. Alespoň jsem si to o sobě myslel. 

Jednoho večera jsem se probral ve svém autě zaparkovaném podél bistra. Hodlal jsem jet domů už asi před čtyřmi hodinami, ale usnul jsem tady a teď jsem jen zmateně pomrkával do tmy. V bistru se ještě svítilo, ale žádného hosta jsem už neviděl. Vůbec poprvé se ve mně něco hnulo a já pocítil, že bych v sobě možná mohl najít dostatek odvahy, abych za tebou zašel a pozval tě na rande, jenže ty jsi mi to usnadnila. Znenadání jsi totiž zaklepala na okno spolujezdce. Trošku jsem sebou trhl, ale rychle jsem se vzpamatoval a naznačil ti, že můžeš nastoupit. 

,,Ahoj, ty jsi John, že?"

,,Jsem Josh," odpověděl jsme rozpačitě a cítil, jak se mi do tváří hrne krev. 

,,Ach, omlouvám se! Jasně, Josh. Už je na mě těch jmen nějak moc," zasmála jsi se a ukázala mi při tom všechny zuby. Vždycky ses na hosty usmívala decentně, jako by ses kontrolovala, i takový úsměv ti nesmírně slušel, ale tenhle byl... dechberoucí.

,,Ano, to je pochopitelné. Potře... potřebuješ odvoz?"

Povzdechla sis. ,,Byl bys tak hodný? Auto mi vypovědělo službu a já se bojím jet stopem."

I kdybys byla jen lehkomyslná, když jsi ke mně nastoupila, stejně jsem se cítil polichocený, že ve mně máš důvěru. Musela jsi mít důvěru. Projevovala ses jako chytrá holka, takže kdybych působil jako grázl, nikdy bys ses ode mě nenechala svézt. To bylo dobré znamení!

Po cestě jsme si toho moc neřekli. Přiměla jsi mě zapnout rádio a předvedla mi své pěvecké nadání, které bylo rozhodně lepší než kulinářské. Když jsem tě po neskutečně krátkých dvaceti minutách vysadil jen dva bloky od domu našich, pocítil jsem vlnu nadšení. Nebydlela jsi vůbec daleko, to muselo být další dobré znamení! Věděl jsem, že se mi ty hodiny strávené v bistru nakonec zúročí. Nesmírně jsem toužil po tom tě poznat.

,,Děkuji, Joshi, že jsi mě svezl. Doufám, že sis moc nezajel," starostlivě jsi svraštila své blonďaté obočí, které ti perfektně ladilo s vlasy. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale najednou jsem už nedokázal odolat. Se zapřením veškerého ostychu jsem se k tobě naklonil a začal tě líbat.