Popřený instinkt ✔️

28. kapitola

Margot

Snažila jsem se začít zase normálně fungovat, takže jsem zkontaktovala Bridget a navrhla jí, že bychom si mohly jít zacvičit. Stáhla jsem si pár aplikací a poskládala docela zajímavé cviky, takže jsem měla novou motivaci a věděla jsem, že by mě to mohlo přivést myšlenkami k něčemu smysluplnému.

Když mi to Bridget odsouhlasila, zařekla jsem se, že o Joshovi nebudu mluvit. Celkově jsem nechtěla řešit vztahy. Jenže osud chtěl tomu, že to mezi Bridget a Gabrielem začalo skřípat. Ani trochu mě to nepřekvapilo. Gabriel byl už od prvního pohledu parchant. U Joshe jsem si to musela uvědomit časem, ale Gabriel byl jasný od začátku. Byla jsem upřímně ráda, že se tenhle vztah žene do záhuby, protože Bridget si zasloužila někoho lepšího.

Následující den jsem se kolem čtvrté odpoledne vracela z práce a našla onoho zmiňovaného venku před vchodem. Na chvíli jsem se zastavila, ale když na mě z dálky váhavě mávl, rozešla jsem se jeho směrem.

,,Ahoj, Margot, pamatuješ si mě ještě?"

Jen jsem přikývla a změřila si ho.

,,Chtěl bych si s tebou promluvit o Bridget, šlo by to?"

Ne, nešlo.

,,Mám něco na práci, promiň."

Usmál se a přešel ke mně blíž. O hodně blíž. Ztuhla jsem. ,,Co to děláš?"

,,Snažím se tě přimět, abys mě pozvala dovnitř."

,,Proč?" vydechla jsem. Zamaskovat strach bylo téměř nemožné.

Dýchej, Margot, dýchej.

,,Protože to mám s Bridget nahnuté a ty to musíš vyřešit. Ale nechci se o tom bavit venku."

,,A já se o tom nechci bavit zase vevnitř. Navíc to není moje věc."

Přikývl a rozhlédl se kolem. ,,Jak chceš."

,,Co to- Au!" vykřikla jsem a on mi překryl pusu dlaní, zatímco mě vlekl směrem k nějakému autu. Když mě strčil dovnitř, praštila jsem se o řadící páku a vypískla bolestí. Snažila jsem se rychle vzpamatovat, jenže on už stihl usednout za volant a zamknout všechny dveře.

,,O co tu jde?" zeptala jsem se a mnula si poraněné místo.

,,Mohli jsme si promluvit v pohodlí tvého domova, ale když s tím máš problém, tak musíme vymyslet plán B."

Marně jsem se snažila otevřít dveře spolujezdce. ,,Pusť mě! Tohle je omezování svobody!"

,,Abych na to nedoplatil, co?" zasmál se a já se na něj otočila. Ohromě se tím bavil. ,,Přijde ti to jako normální chování?"

,,Víš, já bych tohle jinak nedělal, ale pravda je, že mě od prvního okamžiku sereš. Když jsi mě poznala, dívala jsi se na mě jako na hmyz. K čemu ty předsudky?"

,,Oh, tak to pardon! Zřejmě jsem se v tobě spletla, vždyť jsi hrozně příjemný člověk!"

,,Trochu méně sarkasmu by neuškodilo," řekl a nastartoval auto. Když vyjel, ohlédla jsem se a stiskla rty pevně k sobě, protože mě začínala bolet hlava. Dala jsem si o tu páku děsnou ránu. ,,Dobře, pokud si o tobě mám s Bridget promluvit a přimět ji, aby se k tobě vrátila, zkusím to. Ale nemůžu ti nic slíbit."

Gabriel se znovu zasmál. ,,O tu děvku mi vůbec nejde, byla jen prostředníkem."

,,Tak o co ti teda jde?"

Gabriel zajel do nějaké potemnělé uličky plné kontejnerů. Když zastavil, opatrně si sáhl do očí, načež mě chytil za ruku, obrátil ji dlaní vzhůru a vložil do ní čočky. Mlčky jsem zavrtěla hlavou, protože jsem se absolutně nechytala, ale když jsem pak vzhlédla, všechno to do sebe najednou zapadlo. Jeho zelenomodré oči byly kopií Joshových. Proto mi byly tak povědomé, když se Josh poprvé objevil v mé bývalé kanceláři.

,,Done," vydechla jsem celá v šoku a vrátila se o několik let zpátky, když jsem si ve svých jedenácti letech prošla zkušeností, kterou jsem uvěznila až do tohoto okamžiku hluboko v sobě. Dona jsem neznala, nevěděla jsem o něm vůbec nic. Byl to prostě jen kluk, který se onehdy objevil v lese, sáhl mi do kalhotek, uspokojil se přede mnou a donutil mě spolknout jeho sperma. Občas jsem přemýšlela, jestli to nebyl jen nějaký bláznivý sen, ale teď jsem věděla, že jsem si nic nenalhávala. Byl to on. A i když se Joshovi vůbec nepodobal, oči měl jako jeho dvojče.

,,Takže si mě pamatuješ," pronesl s náznakem pýchy.

Řekni to, kočičko. Se slzami v očích zavrtím hlavou, a navzdory tlaku jeho prstů na mých tvářích se snažím nechat pusu zavřenou. Řekni to, ty děvko! Chci domů za mámou. A když to řeknu, tak mě možná nechá být. Udělej se mi do pusy, prosím, dostanu ze sebe. Jakmile udělá to, co chtěl a konečně mě pustí, předkloním se a začnu zvracet.

Měla jsem co dělat, abych se teď nepozvracela znovu. ,,Pusť mě odsud. HNED!"

,,Ne," řekl a promáčkl mi tváře jako onehdy. ,,snad už jsi v polykání šikovnější."

,,Proč Garbiel? Co máš společného s Joshem? Proč nosíš ty čočky?"

,,Broučku, vážně si myslíš, že ti odpovědi ještě k něčemu budou?"

,,Co... co tím- Ne!" chtěla jsem se bránit, ale neměla jsem šanci. Jeho pěst mě udeřila do hlavy a já se v mžiku ocitla ve tmě.