Dny a noci se krátily a tím i mé osmnácté narozeniny se velice rychle blížily. Na tuto sešlost se velmi těšilo celé obyvatelstvo Harpu, až tedy na mé rodiče a mě samotnou.
Nechtěla jsem opustit své rodiče, ale jak už bylo dávno řečeno, nikdo nesmí mít žádné námitky, a proto jsem alespoň svým rodičům slíbila, že se vrátím. Čemuž se oni pouze zasmáli a pokývali hlavou, jako bych stále byla malé dítě, které netuší, že ne všechno se dá splnit.
,,Zlato, vstávej. Musíš jít na trh" pohladila mě jemně po líčku mamka a přešla k oknu roztáhnout závěsy, které ještě před chvílí zastiňovaly paprsky slunce, jež už bylo na obloze.
,,Ještě chvilku" zamručela jsem a otočila se na druhý bok, tak abych byla čelem ke zdi. Chtěla jsem se ještě trochu prospat, jelikož včerejší den byl velmi vyčerpávající. Bohužel má matka s tím asi nesouhlasila.
,,No tak to ne!" zvýšila jemně hlas a moji vyhřátou deku ze mě strhla. Teplo, jež mi dodávala, hned nahradila zima, na což jsem se schoulila do klubíčka.
,,Yumi" zvolala mé jméno smutně a posadila se na okraj postele. Nechtěla jsem, aby byla smutná, jelikož už zítra nastává ten den. ,,Omlouvám se" zvedla jsem se do sedu a mamku obejmula.
,,Běž se převléknout, aby jsi mohla rovnou vyrazit. Čím později příjdeš tím méně bude potravin ke koupi" řekla naposledy a poté opustila pokoj, který poté pohltilo ticho.
Rychle jsem se tedy zvedla a ze své bílé košilky, jež nosívám ke spaní, jsem se převlékla do šatů barvy béžové. Tyto šaty zde nosívá každá žena, pokud by vás někdo viděl s něčím jiným, je lehce řečeno po vás.
Další kapitola na světě!
Je to zatím začátek, ale nebojte, ono se to rozjede😏
Jinam doufám, že se vám líbila a přeji hezký zbytek dne❤
~Jemun
