,,Já jim to řekl" odpověděla suše známá tvář a postavila se po boku krále. Nikdy jsem si nechtěla připustit, že by takoví mohl být i přes to že už jsem to dávno vlastně věděla, díky chování Taeho vůči němu.
,,Jimine, proč?" smutně jsem se otázala ,na což mé plamínky uhasly. Pocítila jsem divný tlak ve své hlavě, ale i tak to nechala být, jelikož jsem si myslela, že to je pouhá menší migréna.
,,Myslíš si vážně, že bych chtěl, aby ten idiot byl šťastný. Vždyť mi vždycky vše sebral a teď když jsi přišla ty, by mi to měl vzít znova?" naštvaně na mě shlížel ze stupínku. ,,Když jsi přišla, hned jsem věděl, že něco musím udělat, ale ani jsem se nemusel namáhat. Všechno jsi zařídila vlastně ty"
Nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším, že se právě tohle teď odehrávalo. Jeden z nejbližších přítelů Taeho, mě právě chtěl připravit i život. Z ničeho nic mě ale začala neskutečně bolet hlava a chvílemi i zaslechla své jméno.
Zmateně jsem se kolem sebe ohlížela, ale nikdo nebyl v dosahu. ,,Nikdo tě nepřijde zachránit. Ani tvůj milovaný Tae!" s naštvaným výrazem v obličeji jsem pozorovala každý jeho pohyb, ale upoutal mě hlas v mé hlavě.
,,Yumi!"
,,Tae?" zašeptala jsem, tak aby mě ani jeden z nich neslyšel. ,,Jsem tu s tebou. Neboj se" jeho hlas mi zněl v hlavě jako ozvěna a chvílemi jsem tomu ani nevěřila.
Jak mohl se mnou komunikovat a jak asi se nemám bát, když je právě přede mnou někdo, komu jsem ještě nedávno věřila?!
,,Rád jsem tě poznal, ale přišel tvůj konec" s ušklebkem na tváři ke mně vyrazil. Chtěla jsem, aby mé plamínky vzplály, ale v tu dobu se nic nedělo.
Vyděšeně jsem koukala na své ruce a poté do temných koutů v místnosti, ale Tae nikde. Pokud se mi to nezdálo, tak tu musel někde být, a však nikde žádná známka o jeho přítomnosti.
,,Yumi, nikam neutečeš!" zasmál se, když jsem začala couvat. ,,Jak už jsem řekl, nikdo tě ani nezachrání" zlost, která mu sršela z očí, byla natolik znatelná až bych se raději propadla do země, kde bych jeho oči už nikdy nezahlédla.
Narazila jsem do zdi, kde už nebyla žádná cesta k útěku. Podívala jsem se chlapci přede mnou do obličeje, na němž se znovu vyrýsoval - pro mě už známí - ušklebek.
,,Nech ji na pokoji!" místností se ozval hlas mé záchrany a hned na to Jimin vzplál. Jeho bolestný křik mi drásal uši a i pohled to nebyl moc pěkný. Raději jsem odvrátila zrak, který ale spočinul na králi, utíkající s jeho ženou.
Rychle jsem se zvedla a udělala to samé jako před chvílí Tae s Jiminem. Oba se začali rázem topit v zeleném ohni, jež byl silnější než tmavovláseho chlapce.
Když všechny tři osoby zmizeli, pohled mi stanul na chlapci. Rychle jsem se k němu rozeběhla a poprvé políbila. Čekala jsem, že se odtáhne, a však když se jeho ruce ovinuly kolem mého pasu a přitáhly blíže, byla jsem v sedmém nebi.
,,Miluju tě" zašeptal, když jsem se odtáhli od sebe a nabírali vzduch. ,,Já tebe taky" usmála jsem se a hlavu si opřela o jeho rameno.
Smutně vám sděluji, že jsme právě ukončili druhou moji knihu.
Někdy bylo pro mě velmi těžké vymyslet, jak by se kniha měla dál odehrávat, ale díky Vám jsem to zvládla.
Moc vám děkuji, že jste to se mnou vydrželi a nadále četli kapitoly i přes to že poslední dobou moc nevycházely.
Doufám, že se uvidíme u další knihy a společně si prožijeme další příběh, který vás bude bavit.
~Jemun
