Nebe se zbarvilo do tmavého odstínu modré a pomalinku se začaly objevovat první hvězdy.
Pohled to byl nádherný, ale nemohla jsem se na tu nádheru dlouho dívat, jelikož mě čekal jeden velmi důležitý úkol. Svrhnout krále a královnu z jejich trůnu.
Nasedla jsem na koně a vyjela k městu, jehož ulice byly již osvíceny mnoha lampami. Lidé už byli ve svých domech a trávili společný čas se svou rodinou.
Na malou chvíli mě pohltil smutek, ale musela jsem se přemoct. Tentokrát jsem nesměla nechat své emoce ovládnou mou mysl. Tentokrát ne.
Město jsem objela, abych nikomu nemohla dát najevo, že jsem zpět. Takže jsem jela okolo celého města až jsem se dostavila přímo před hrad.
Koně jsem schovala někam, kde ho nikdo nenajde a neměl ponětí, že tu zde někdo je. ,,Počkej tady na mě" pohladila jsem ho a vyběhla směrem k otevřenému oknu, jež jsem zahlédla, ještě než jsme přijeli blíže.
Okno bylo celkem vysoko a s tím jsem též počítala. Vytáhla jsem provaz, který nosívám vždy u sebe a hodila ho do okna, kde se rovnou přichytil.
Nejdříve jsem vyzkoušela zda mě provaz unese a to dokázal. Pevně jsem se rukama provazu chytla a bez toho aniž by to někdo věděl, lezla do království otevřeným oknem.
Seskočila jsem na zem až to celou chodbou zadunělo. Rychle jsem se rozhlédla, zda tu někdo je, či jde právě sem. Vzduch byl ale čistý.
Nevěděla jsem, kam přesně mám jít, a tak jsem bloudila po celém zámku. Měla jsem, ale divný pocit. Pocit, že by se mělo něco nečekaného přihodit, ale žádnou velkou pozornost jsem tomu bohužel nedávala, jelikož jsem dorazila před sál, v němž se král společně s jeho ženou nacházeli.
Dveře jsem vší silou rozrazila a společně s mými plamínky v rukou, jež už se objevily, si razila cestu k nim. Avšak oni ani leknutím se nehnuli. Seděli tam s kamenným výrazem a sledovali mě.
,,Čekali jsme tě" řekl král, čímž mě zarazil. ,,Prosím?" otázala jsem se nechápavě a mé plamínky se zvětšily s doprovodem větší záře.
,,Jak jsem řekl, čekali jsme tě tu" odpověděl, ale já stále nechápala. ,,Jak jste mohl vědět, že přijdu?"
Než král mohl cokoliv říct, dveře se znovu otevřely a do sálu vstoupila pro mě až moc známá osoba.
Omlouvám se, že už zase dlouhou dobu nevyšla žádná kapitola, ale z nějakého důvodu můj mozek vypl a nechtěl pracovat. Proto vám chci jen sdělit, že pravděpodobně kapitoly nebudou vycházet tak často jako před tím.
Jinak doufam, že se vám kapitola líbila
~Jemun
