Jela jsem už několik dní i nocí a stále jsem ani živáčka nepotkala. Chvílemi jsem si i myslela, že si to děda jen vymyslel a poslal mě tam kvůli tomu, abych se zde nenudila.
Slezla jsem z koně a nechala ho, ať se napije vody z jezírka, před kterým jsme právě zastavili. Byl zde i nádherný vodopád, za nímž se nacházela menší jeskyně. V plánu jít tam, jsem ale neměla.
Posadila jsem se na kámen a rozhlížela se po okolí. Slunce už začalo pomalu zapadat a já i s koněm jsme byli velmi unavení, a proto jsem se rozhodla tu počkat jednu noc.
Vyrazila jsem tedy o kousek dál posbírat nějaké to dřevo, abych mohla rozdělat oheň, který by mě přes noc ohříval a já nemusela tak mrznout.
Ve dne bylo teplo, ale jakmile slunce zapadlo, začalo mrznout. Nechápala jsem to, jelikož když jsem žila ve městě, nikdy tam taková zima nebyla. Přemýšlela jsem i jaký důvod by to k tomu mohlo mít, ale můj mozek pravděpodobně vypověděl službu.
Jakmile jsem se vrátila zpět k jezírku, zkontrolovala jsem koně a poté připravila dříví, jež jsem hned raději zapálila.
Plamen byl nádherně zbarven až jsem si myslela, že asi sním. Barvy byly více výrazné a nabádalo vás si do ohně sáhnout.
Zkusila jsem to, ale jakmile se ma dlaň dotkla, oheň se zbarvil do zelena, čehož jsem se nesmírně lekla a uskočila kousek do zadu. Zmateně jsem sledovala oheň, jež se zpět zbarvil do červena a chvílemi se dívala i na své ruce. Nebyly popálené a ani žádný náznak, že bych ruku do něj strčila.
Oheň jsem raději nechala ohněm a uvelebila se do trávy. Nebyla tak měkká jako má postel u mamky a taťky, ale bylo to mnohem lepší než stále sedět na koni.
Oči se mi začaly pomalu zavírat, když v tom se ozvalo křupnutí, které slyšíte vždy, když šlápnete na větev ležící na zemi.
Rychle jsem se posadila do sedu a rozhlížela se, jestli objevím narušitele mého spánku. Nikoho jsem ale neviděla, dokud se křupnutí neozvalo znovu. Osoba se znovu už nehnula. Stála tam jako by zmrzla, když můj pohled na ni padl.
,,Kdo jsi?" řekla jsem pevně, i když jsem měla obrovský strach a málem by se i počůrala do kalhot.
Nic neodpověděla, místo toho vyšla ze stínů a mě se tak naskytl pohled, pro mě už na známou tvář.
~Jemun
