Probudila jsem se kousek po poledni, což mi hezky zapadalo do mého plánu. Do města, a poté do zámku, se dostanu pouze v noci, jelikož obyvatelé už budou ve svých domech a nejspíše spát. A to já právě potřebovala.
Nasedla jsem na koně a vyjela na cestu, která mě jako jediná mohla dovést domů. Přemýšlela jsem, že navštívím své rodiče, ale poté mě zaplavila myšlenka.
Oni nikdy nebyli mými rodiči. Nikdy mě nemuseli u sebe mít, ale i přes to si mě nechali a ještě prosili o svolení, aby mě tu nechali alespoň na pár let. Bylo to od nich velkorysé, že si neznámé dítě nechali u sebe a už další nechtěli, ale navštívit jsem je nemohla. Zatím.
Nejela jsem ani tak rychle, jelikož den byl ještě dlouhý. Prohlížela jsem si okolí, lesní zvěř, jež probíhala kolem mě a poslouchala zpěv ptáčků.
Vzpomínala jsem jaké to bylo, když jsem byla malá a nikdy mě ani nenapadlo, že by mě někdo někdy vyhodil z města a poté zjistila, že jsem vlastně z královské krve. A teprve v tu chvíli mi to trklo.
Jestliže jsem z královské krve, tak to znamená, že jsem následník trůnu a tím pádem mohu vše napravit. Tedy pokud najdu něco, čím bych to mohla dokázat a to jsem také měla. Měla jsem náhrdelník, který nikdo jiný neměl než příslušník z královské rodiny.
Po dlouhé době vydávám kapitolu, která je vlastně o ničem, ale napsána musela být. Jinak bychom se k dalším událostem nedostali.
Doufám, že se na mě nezlobíte, ale bylo toho na mě moc. Musela jsem na chvíli vypnout a soustředit se na něco jiného.
Chtěla bych také poděkovat za 1k přečtení!!! Nechápu to. Stále mi připadá jako bych před pár dny teprve začala psát tuto knihu. Moc vám děkuju.
~Jemun
