Aniž bych se dveří dotkla, se hned otevřely a vtáhly dovnitř jako by za mnou někdo byl a tlačil do mých zad.
Než jsem se ohlédla zpět, pohltila mě tma. Nic tu nebylo, pouze černota. Ani rysy nábytku, zdí či oken tu nebyly.
Rozhlížela jsem se okolo, když mé oko spatřilo něco na zemi. Pomalu jsem k věci došla a spatřila kámen v němž bylo hluboko vytesané pírko.
Podívala jsem se na to své, jež bylo na mém krku a hned mi došlo k čemu je kámen. Je to zámek, který potřebuje klíč, aby jste zjistili, co vlastně skrývá.
Zelené pírko jsem si stáhla z krku a položila na kámen, přesně do díry, kam pasovalo jako by tam patřilo.
Místnost pohltilo trochu světla a ve vzduchu se odehrávala minulost. Vše bylo tak jak mi děda vyprávěl, ale poté se to zvrtlo.
Všichni královské krve zemřeli až na dvě ženy, jež stihly utéct i se svými nově narozenými dětmi. Jedna patřila k zeleným a druha k šedým.
Utíkali jako by jim šlo o život a taky že šlo. Žena se zeleným pírkem na krku stihla utéct, ale druhou zasáhl šíp. Naštěstí dítěti se nic nestalo.
Dítě si vzal muž ve středním věku a společně s ním odešel. Žena, jež stihla utéct, neměla už mnoho sil, jelikož byla též zraněna.
Zaklepala na dveře jednoho z domů a naposledy se na dítě podívala. ,,Nezapomeň" svůj náhrdelník dala okolo krku svého novorozence a políbila na čelo. ,,Ty převrátíš osud" naposledy se usmála a poté zmizela.
V tichosti jsem vše pozorovala a nepostřehla stekájící slzy po mých tváří. ,,Nezapomenu" zašeptala jsem a svižně vyběhla ze dveří.
Ve spěchu jsem nedávala pozor a narazila do osoby, jež mi byla v cestě. ,,Yoongi!" jeho jméno jsem radostně zvolala a se slzami v očích ho obejmula.
,,Proč brečíš?" ustaraně se mě optal a trochu odtáhl od sebe. ,,Na tom teď nezáleží. Musím za Taehyungem!" řekla jsem mu spěšně a rovnou vyběhla neznámým směrem.
,,Je u Namjoona v pracovně" křikl za mnou ještě Yoongi a poté mě nohy nesli za jedinou osobou, kterou jsem teď právě potřebovala.
~Jemun
