,,Do večera ať jsi zpět" řekla výhrůžně mamka jako bych se měla ještě zdržet s nějakými přáteli venku. Byl tu ale jedem háček. Já žádné kamarády nemám.
,,Neboj" usmála jsem se a tašku, jež držela, si převzala. ,,Tak tedy ahoj" obejmula jsem ji a vyrazila do ulic, směr babička.
K prarodičům jsem moc často nechodila. Neměli mě moc v lásce, hlavně babička, i přes to že jsem dítě jejich syna, ale i tak moje láska k nim byla silná.
Vždycky jsem milovala, když děda přišel k nám a přinesl pár těch dobrý sušenek, které snad každé ráno babička peče. Nikdy jsem se jich nemohla nabažit a vždy poté přemlouvala, aby další den přinesl nový balíček.
Ulice, do které jsem chtěla jít, byla plná lidí, a proto jsem musela vybrat jinou, jež také vede k babičce a to byla jedna z těch nejtmavějších ulic v tomto městě.
S povzdechnutím jsem se naposledy podívala na ulici zaplněnou lidmi a vyrazila do uličky hrůzy. Nebála bych se tudy chodit, ale rodiče mi vždy sem jen nahlédnout zakázali, a tak mám vždy obrovský strach už i jen na ni pomyslet.
S očima doširoka otevřenýma jsem procházela kolem lidí, jež jsem v životě zde nikdy nepotkala. Dívali se na mě velice podivně, ale to mi zatím nenahánělo strach. Spíše muž stojící o kus dál s úsměvem, ze kterého by se snad každý pozvracel.
,,Nazdar kočko" slizce se usmál a chytl mě za ruku. ,,Puste mě" zašeptala jsem, tak aby si toho nikdo nevšiml a snažila se mu ruku vymanit z jeho sevření.
,,Něco za něco" znovu se usmál, na což jsem ho silně kopla do holeně a vyběhla do neznámé uličky, která už nebyla tak strašidelná jako ta předtím, ale stále to nebyla ta ulice, v níž chodí mnoho lidí.
Běžela jsem, co mi nohy stačily a stále se za sebou otáčela, jelikož ten ohavný muž mě nadále pronásledoval. Přála jsem si, aby se tu někdo objevil a zachránil mě nebo alespoň zastavil jeho na malou chvíli.
Jakoby se přání vyplnilo a mé tělo narazilo do něčeho tvrdého, spíše někoho. Podívala jsem se dotyčné osobě do obličeje a na místě zamrzla.
Jeho oči měly barvu té nejtmavější hnědé, co jsem kdy viděla a vlasy v tentýž barvě. Byl celkem vysoký a postavu dokonalou, jak by řeklo pár dívek z mé školy.
Jeho kukadla se stejně vyjeveně na mě koukala, tak jako ta má na něj. Bohužel on se rychleji probral a podíval se za mě, za cílem zjistit z jakého důvodu jsem do něj narazila.
Muže běžící za námi spatřil a rychle mě schoval za sebe, z čehož jsem byla dost vyjevená, jelikož nikdo v mém životě by se za mě nepostavil. Ale on byl pravděpodobně jiný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
